Někteří mladí lidé jsou přehnaní perfekcionisté s paralyzujícím strachem z neúspěchu. Jiní se natolik trápí tím, co si o nich myslí druzí, že nejsou schopni patřičně fungovat.
Někteří měli těžké dětství. Jiní však měli stabilní rodiny, rodiče, kteří své děti podporovali a poskytovali jim dostatek finančních zdrojů.
Nárůst úzkosti je odrazem několika společenských změn a kulturních posunů, kterých jsme svědky za posledních pár desetiletí.
Toto jsou hlavní důvody:
1.Vliv moderních technologií
Ničím nerušený přístup k čas pohlcujícím technologickým zařízením umožňuje dětem uniknout před nepříjemnými pocity jako nuda, osamělost či smutek tím, že vstoupí do virtuálního světa her nebo chatují na sociálních sítích. Tímto způsobem děti řeší situaci, kdy je rodiče pošlou do pokoje.
A nyní jsme svědky toho, jaké jsou důsledky na celou generaci, která tráví své mládí tím, že se vyhýbá nepříjemným situacím.
Digitální zařízení naše děti zbavili možnosti pro rozvoj mentální síly, výsledkem čehož je, že nezískaly dovednosti potřebné pro úspěšné zvládání každodenních výzev.
2. Posedlost štěstím
V dnešní společnosti se klade nadměrný důraz na štěstí, a to až do té míry, že někteří rodiče si myslí, že je jejich povinností dělat své děti šťastnými po celou dobu.
Když se dítě cítí sklesle, rodiče dělají všechno pro to, aby ho rozveselili. Nebo ho uklidňují, když je rozčilené.
Děti vyrůstají v přesvědčení, že pokud nejsou šťastné po dobu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, něco není v pořádku. A to vytváří mnoho vnitřních bojů.
Nechápou, že pocity smutku, frustrace, zklamání, viny či hněvu jsou zdravou a přirozenou součástí života každé lidské bytosti.
3. Nerealistická chvála rodičů
Říkat dětem věci jako „Jsi nejlepší hráč v týmu“ nebo „Jsi nejbystřejší a nejkrásnější chlapeček“ nevytváří pocit vlastní hodnoty.
Ve skutečnosti to vyvíjí na děti tlak, aby si tyto pochvaly zasloužily. A to může v jejich dospělosti vést k paralyzujícímu strachu z odmítnutí či selhání.
4. Rodiče se příliš angažují
Dnešní rodiče se stali osobními asistenty svých dětí. Neúnavně pracují, aby svým potomkům zajistili možnost najat si učitele, soukromých koučů a aby jim dokázali platit drahé přípravné kurzy.
Za svůj úkol považují pomáhat svým teenagerům psát eseje a popisy, které udělají dojem na špičkovou univerzitu.
Tímto způsobem svým dětem vysílají signál, že pro zajištění vytouženého místa v této instituci musí ve všem vynikat.
5. Děti se neučí emocionálním dovednostem
Příliš zdůrazňujeme akademické vzdělání a zapomínáme učit své děti emocionálním dovednostem, které potřebují pro život v reálném světě.
Celonárodní průzkum mezi nově přijatými studenty na amerických univerzitách ve skutečnosti zjistil, že 60 % se jich cítí být slabě připravených na akademický život.
Být vybaven dovednostmi pro rozvržení svého času, vědět, jak zvládat stres a své pocity, jsou moc důležité složky pro zdravý život.
Není se čemu divit, že bez těchto schopností teenageři pociťují úzkost z každodenních problémů.
6. Rodiče se vnímají spíše jako strážci než průvodci
Postupem času začalo mnoho rodičů věřit, že je jejich povinností pomáhat svým dětem vyrůstat s co nejmenším počtem emocionálních a fyzických jizev.
Své děti rozmazlovali a přehnaně chránili až do té míry, že jim neumožnili naučit se zvládat potíže samostatně.
V důsledku toho tito dospívající lidé vyrostli v přesvědčení, že jsou příliš slabí na zvládání reálného světa.
7. Dospělí nechápou, jak mohou dětem pomoci čelit jejich obavám
Na jedné straně najdeme rodiče, kteří na děti příliš tlačí. Nutí své děti dělat věci, ze kterých mají strach.
Na druhé straně jsou rodiče, kteří své děti vůbec nenutí. Dovolí jim skončit se vším, co by v nich mohlo vyvolat úzkost.
Být vystavován věcem, ze kterých máte strach, je nejlepší způsob, jak porazit svůj strach, když se to dělá postupně.
Ale bez cviku, trochy nátlaku a vedení děti nikdy nezískají sebedůvěru potřebnou pro zvládnutí svých strachů.
8. Dospělí vychovávají své děti s pocity strachu a viny
Rodiče často zažívají nepříjemné emoce, jako jsou strach a pocit viny. Ale místo toho, aby si ty emoce přiznali, spousta rodičů jednoduše změní své rodičovské návyky.
A tak svým dětem nedovolí vzdálit se jim z dohledu, neboť jim to způsobuje úzkost, nebo cítí tak velký pocit viny, když svým dětem něco odepřou, že raději couvnou a vyhoví jim.
Důsledkem toho je, že rodiče účinně učí své děti, že nepříjemné pocity jsou neakceptovatelné.
9. Dětem není poskytován dostatek volného času na hraní
Ačkoli jsou sportovní aktivity důležitou součástí života dětí, rodiče vytvářejí a uplatňují pravidla.
Samostatné hraní bez dozoru učí děti důležitým lekcím, například řešit neshody bez zásahu dospělého. Hra o samotě učí děti zvládat samotu a cítit se příjemně ve vlastní kůži.
10. Jsou převráceny rodinné hierarchie
I když děti budí dojem, že chtějí všemu velet, hluboko uvnitř si uvědomují skutečnost, že nejsou schopny dělat správná rozhodnutí.
Potřebují, aby vůdci byli jejich rodiče – a to i v případě, kdy v jednotlivých postaveních vládne disharmonie. A když se hierarchie obrátí vzhůru nohama, exponenciálně roste jejich úzkost.
Podrobnější pohled na toto téma získáte v překvapivém rozhovoru se sociálním psychologem, Jonathanem Heidtom, pod názvem „Hýčkání americké mysli“.
Zdroj: iheartintelligence.com, Zpracovala: Vylectese.cz
Upozornění: Tento příspěvek v žádném případě nenahrazuje konzultaci ani vyšetření lékařem ve zdravotnickém zařízení. Příspěvky mohou vyjadřovat názory, které se nemusí shodovat s názory redakce.
Napsat komentář