Fukušima překonala Černobyl a stala se tak nejhorší jadernou katastrofou v historii lidstva: Zajímá to vůbec někoho?

TOKYO – Podle mírové a ekologické hlídky NukeWatch katastrofa ve Fukušimě překonala Černobyl a stala se tak nejhorší jadernou katastrofou v historii lidstva.

John LaForge, ředitel společnosti NukeWatch, ve svém příspěvku do CounterPunch uvedl, že podle předpokladů zhroucením japonské jaderné elektrárny v Daiichi v roce 2011 došlo k 5,6 až 8,1krát většímu úniku atmosférického záření, než tomu bylo v Černobylu.

Tím výrazně překonala jadernou katastrofu v Černobylu z roku 1986. Navzdory závažnosti tohoto odhalení média tento problém ignorovala, což naznačuje, že předešlé maskování katastrofy přetrvává.

Změna stavu může být z velké části důsledkem toho, že tři roztavené reaktory na území výrobního závodu Fukušima nebyly nikdy dostatečně uzavřeny a únik radioaktivity do životního prostředí tak celá léta pokračoval dál.

Například loni v únoru byla v kovové mřížce ve spodní části kontejneru postaveném kolem reaktoru č. 2 objevena díra o průměru dvou metrů. Kvůli tomu palivo v reaktoru unikalo do okolního prostředí.

V důsledku toho radiace uvnitř reaktoru dosáhla hodnoty 530 sievertů (sievert je jednotkou ekvivalentní dávky ionizujícího záření) za hodinu. Krátce po katastrofě radiace dosáhla hodnoty 73 sievertů za hodinu.

Hodnota, kterou lze naměřit dnes, tedy vypovídá o prudkém nárůstu radioaktivního záření. Podívejme se na tato čísla reálně, abychom mohli vnímat závažnost hrozby v dané situaci.

Porovnejme tato čísla s maximální povolenou hodnotou radiace, které může být člověk vystaven během svého života. NASA ji pro astronauty stanovila na úrovni 1 sievert.

Když odhlédneme od toho, že současný stav ve Fukušimě již překonal situaci v Černobylu, radiace, která stále uniká do ovzduší, již stejně výrazně překonala Černobyl.

V Černobylu uniklo do ovzduší cesium 137, které je radioaktivním izotopem. Ten způsobuje výrazný nárůst výskytu rakoviny a prokazatelně se nachází v celém okolním životním prostředí.

Zprávy o katastrofě ve Fukušimě se zpočátku zaměřovaly na odhadování množství úniku cesia 137 do životního prostředí během exploze a následného rozpadu.

Od té doby vědci z Korejského výzkumného ústavu pro atomovou energii (KAER) vynásobili tyto hodnoty velikostí zásob cesia 137, které bylo obsaženo ve třech roztavených reaktorech.

Vzali v úvahu, že vypouštění jaderného odpadu z jaderné elektrárny ve Fukušimě, zejména do oceánu, nadále pokračuje, neboť tato technologická část elektrárny nebyla počáteční katastrofou v roce 2011 zasažena ani poškozena.

Výsledky celkového úniku cesia 137 z Fukušimy jsou ohromující. Únik cesia 137 do oceánů je nejhorší, jaký byl kdy v historii zaznamenán.

Jeho hodnoty se pohybují v rozmezí 121,6-131,2 kvadrilionů Bq (becquerel), zatímco únik cesia 137 do atmosféry se pohybuje v rozmezí 30,4-32,8 kvadrilionů Bq.

Když to shrneme, z Fukušimy uniká 152-164 kvadrilionů Bq cesia 137. V Černobylu byl zaznamenán únik stejného radioaktivního izotopu na úrovni „pouze“ 70-110 kvadrilionů Bq.

Ze srovnání těchto čísel vyplývá, že jaderná katastrofa ve Fukušimě měla dvakrát horší ekologický dopad než jaderná katastrofa v Černobylu. A to jsme mluvili jen o úniku cesia 137.

Vědci však nespí a existuje hypotéza, podle níž jsou tato čísla překvapivě nízká.

Existuje hypotéza, podle níž množství cesia 137, který se nacházel v roztavených reaktorech jaderné elektrárny Fukušima-Daiichi, bylo výrazně nižší (760–820 kvadrilionů Bq), než předpokládala vláda Spojených států amerických (1 300 kvadrilionů Bq).

Maskování neviditelného

Navzdory tomu, že Fukušima si získala pověst nejhorší jaderné katastrofy v historii, některé zprávy se stále snaží utajovat informace, které přesto občas proniknou na veřejnost.

Netýkají se však toho, jaký dopad měl výbuch této elektrárny na životní prostředí a zdraví lidí v těch oblastech, které byly přímo zasaženy radioaktivním zářením.

Důvody byly jasné už od úplného začátku, kdy došlo k jaderné katastrofě: hrozba, kterou způsobila katastrofa ve Fukušimě, byla a stále je maskována!

Tato jaderná katastrofa má zdrcující dopad na celé životní prostředí a zdraví světové populace.

Přestože obvinění z utajování a bagatelizování faktů bylo původně označeno za „konspirační teorii“, japonská vláda a TEPCO (japonská energetická společnost spravující elektrárnu ve Fukušimě) v roce 2016 připustily, že mají svůj podíl na maskování skandálu.

Toto přiznání se objevilo po sérii zpráv odhalujících skutečnost, že úředníci TEPCO byli japonskou vládou přinuceni nepoužívat slovo „roztavení“ v diskusích o katastrofě.

Všechny důkazy ukazují na to, že toto maskování a zpochybňování neustále pokračuje, protože ve zpravodajstvích se neobjevují téměř žádné zprávy o jaderné katastrofě ve Fukušimě.

Bylo vynaloženo koordinované úsilí na to, aby se vliv a důsledky jaderné katastrofy bagatelizovaly.

Ode dne, kdy došlo k jadernému výbuchu uvnitř jaderné elektrárny ve Fukušimě, jsou prováděny další a další studie potvrzující rozsáhlou kontaminaci půdy, vody a vegetace v bezprostředním okolí.

Kontaminace byla zjištěna i ve velké vzdálenosti od Fukušimy a představuje tak celé území Japonska.

Kvalita pitné vody je snížena v celé zemi včetně Tokia.

Kromě již uvedeného se objevily četné případy rakoviny štítné žlázy u dětí. Někteří vědci však nadále tvrdí, že mezi dramaticky zvýšenou mírou výskytu rakoviny a jaderným výbuchem ve Fukušimě neexistuje žádná souvislost.

Dokonce tvrdí, že zvýšené hladiny radioaktivity prokázané testy na včasné odhalení rakoviny v důsledku katastrofy odpovídají za vzestup výskytu rakoviny.

Nyní, když je známo, že Fukušima byla mnohem horší jadernou katastrofou, jakou byl Černobyl, se tvrdí, že neexistuje žádná souvislost, která by stála za zmínku.

Tvrdí to přesto, že existuje nepopiratelné spojení mezi Fukušimou a rakovinou štítné žlázy u dětí, které žijí v blízkosti této oblasti.

Souvislost mezi jadernou katastrofou ve Fukušimě a výskytem rakoviny štítné žlázy u dětí je dobře známou skutečností a je potvrzena mezinárodní vědeckou komunitou.

Důsledky této katastrofy byly citelné i v tak velké vzdálenosti jako Spojené státy americké. Krátce po katastrofě byla zjištěna radioaktivita v pitné vodě mnoha amerických měst, jakož i v mléce amerického skotu.

Od té doby bylo vědecky potvrzeno, že radioaktivní spad z Fukušimy dosáhl i břehy Spojených států amerických. I když radioaktivní spad na západním pobřeží Spojených států amerických byl označen za nízký, média hlásila, že neexistuje žádný důvod k obavám.

Přičemž v té době již bylo známo, že v nadcházejících letech budou tyto úrovně radiace pouze růst. Ani přesto však americká vláda nemonitoruje šíření fukušimského radioaktivního záření v oblasti západního pobřeží Spojených států amerických nebo v okolí ostrova Havaj.

Navzdory skutečnosti, že záření pocházející z Fukušimy kontaminovalo rozsáhlé oblasti zejména v Japonsku, je šokující, že se projevilo tak malé znepokojení ohledně důsledků na lidské zdraví.

Jedním z faktorů, které se pravděpodobně podepisují pod nedostatek obav, je asi to, že potraviny kontaminované radioaktivním cesiem nevypadají a nechutnají jinak než ty normální, zdravé potraviny.

Podobně je to v případě vody a ovzduší. Rozdíl ve vnímání nastává v tom případě, že se vzhled jídla a vody po ekologické katastrofě dramaticky změní. To ale není případ, který se stal ve Fukušimě.

Její vliv, ohrožení a dopady nejsou pouhým okem viditelné, vždyť o tom je radioaktivita. Proto je výrazně zjednodušené její maskování.

Ještě jedno další krátkozraké rozhodnutí

Vzhledem k tomu, že jaderná katastrofa ve Fukušimě byla rozsahem mnohem větší než Černobyl, informovanost o dopadech výbuchu na lidské zdraví se může opozdit až do té míry, až se nejhorší dopady ohlásí v plné síle, a to bude o několik let později.

Skutečnost, že nejmenší vystavení radioaktivním izotopům uvolněným během katastrofy zvyšuje riziko rakoviny a to, že tyto dopady nejsou bezprostředně viditelné, jen nahrává těm, kteří chtějí současný stav maskovat.

Jak poznamenává LaForge, pravděpodobným důvodem pokračujícího maskování ekologického dopadu japonské Fukušimy je to, že rozsáhlá kontaminace půdy, vegetace a vody, ke které došlo, by vedla k masivní evakuaci obyvatelů japonských ostrovů.

To by však mohlo s velkou pravděpodobností zničit již tak křehkou japonskou ekonomiku.

Připomeňme si, že japonská ekonomika je třetí největší na světě.

Vzhledem k tomu, že mezinárodní hospodářství a národní ekonomiky jsou vzájemně propojeny, kolaps japonské ekonomiky, který by následoval bezprostředně po zjištění rozsahu škod, by mohl mít celosvětový dopad.

Je však popírání ekologického dopadu Fukušimy lepší a výhodnější volbou než záchrana globální ekonomiky, která se již tak potápí? Odpověď na tuto otázku budou jistě znát budoucí generace.

Zpracovala: Vylectese.cz