Jak 82letá Sylvie Hatzerová zvrátila demenci pomocí stravy

Pro Marka Hatzera muselo být velmi smutné, když si uvědomil, že jeho 82letá máma Sylvie trpící demencí ho vůbec nepoznává. To poslední, co chtěl, bylo ztratit dalšího rodiče.

Ale jak se její stav zhoršoval, Sylvii kvůli vlastní bezpečnosti přijali do Všeobecné nemocnice v severním Manchesteru.

Její pobyt tam byl v mnoha ohledech náročný. Sylvii se začala zhoršovat paměť již v roce 2015 a často měla problém vzpomenout si na své narozeniny, nebo na to, co si naplánovala.

V prosinci 2016, kdy si Mark všiml rychlého mentálního úpadku své mámy, jí lékaři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu (více ZDE…).

Že si člověk nevzpomene na plány na večer anebo narozeniny je v tomto věku pochopitelné. Sylvie dokonce zavolala policii a zdravotní sestry v nemocnici obvinila z únosu, což je také odpustitelné.

Když ho však nepoznala vlastní máma, měl pocit, že „dosáhl nejhlubšího dna utrpení“.

Cesta k uzdravení: Jak Sylvie Hatzerová porazila demenci

Předtím, než lékaři souhlasili s jejím propuštěním, strávila v nemocnici dva měsíce. Ani potom však nebyla zcela v pořádku.

Stále se u ní projevovaly počáteční známky a příznaky demence, jako třeba:

problémy s krátkodobou pamětí (více ZDE…)
zvýšená popletenost
problém se soustředěním
změny osobnosti a chování
celková uzavřenost, apatie anebo deprese
neschopnost dokončit jednoduché, každodenní úkoly

O celou změnu se však postaraly následné kroky rodiny Hatzerovců.

„Po jejím propuštění z nemocnice jsme si řekli, že bychom místo předepsaných léků zkusili alternativní léčbu… Lidé v zemích okolo Středozemního moře díky své stravě prakticky neznají Alzheimerovu chorobu.

O rybách vědí všichni, ale jsou zde i borůvky, jahody, para ořechy a vlašské ořechy – ty mají očividný tvar mozku, aby nám naznačily, že jsou dobré na mozek.“

Výzkumníci již nějaký čas zkoumají stravu v zemích okolo Středozemního moře (tj. francouzskou, italskou, španělskou, chorvatskou a tureckou).

Vědci a také obyvatelé států u Středozemního moře chválí stravu těchto kultur jako nápomocnou při zlepšování paměti, myšlení a snižování rizika demence.

Podle kanadské Společnosti pro Alzheimerovu chorobu „je středozemní strava tradičně bohatá na ovoce, zeleninu, luštěniny a cereálie, s mírnou konzumací tučných ryb a mléčných produktů a je chudá na maso, cukr a nasycené tuky“.

Další důkazy, že středomořská strava může předcházet i léčit demenci

Výzkum prezentovaný v červenci 2017 na konferenci Mezinárodní asociace pro Alzheimerovu chorobu odhalil, že konzumace středomořské stravy dokáže u dospělých lidí výrazně snižovat riziko demence.

Studie pod vedením Claire McEvoyové z Kalifornské univerzity analyzovala stravovací návyky u 6 000 Američanů.

Ačkoliv byl průměrný věk účastníků 68 let, studie byla dostatečně národně reprezentativní, neboť její zjištění jsou podle CNN relevantní i pro běžnou veřejnost.

„Po úpravě z pohledu věku, pohlaví, rasy, nízké dostupnosti vzdělání, životního stylu a zdravotních problémů – jako je obezita, hypertenze, cukrovka, deprese, kouření a fyzická nečinnost – výzkumníci zjistili, že ti, kteří se stravují podle zásad středozemní kuchyně, mají o 30 až 35 % nižší riziko kognitivní poruchy.“

Systematický přehled z roku 2013, zveřejněný v časopise Epidemiology, analyzoval 12 relevantních vědeckých studií, aby se zjistilo, zda středomořská strava může pozitivně ovlivňovat kognitivní funkce (více ZDE…).

Výzkumníci zjistili, že „pedantní přidržování se středomořské stravy se spojuje s pomalejším kognitivním úpadkem a nižším rizikem vzniku Alzheimerovy choroby“.

Další systematický přehled, publikovaný v roce 2016 v časopise Advances in Nutrition, předešlá zjištění znovu potvrdil.

Ačkoliv výzkumníci před vyslovením teorie o příčinné souvislosti mezi středomořskou stravou a prevencí demence požadují provedení dalšího výzkumu, ve skutečnosti přiznávají, „že konzumace středomořské stravy se spojuje s lepší kognitivní činností“.

Co dalšího udělala Sylvia, že jí to pomohlo zvrátit demenci?

Mark řekl, že jeho máma často dělala kognitivní cvičení. Byly to činnosti, jako je luštění křížovek a stavění puzzle, a také aktivní účast v společenských spolcích.

Své matce dokonce opatřil šlapací zařízení, které jí pomáhá cvičit, když sedí.

„Tento zázrak se nestal za jednu noc, ale po několika měsících si začala vzpomínat na věci, jako jsou narozeniny, a začala se stávat takovou, jakou bývala kdysi – pohotovější, zaneprázdněnější.

Lidé si myslí, že když máte nějakou diagnózu, váš život končí. Budete mít dobré i špatné dny, ale nemusí to být konec.“