Kdysi jsem mívala málo energie během celého dne. V televizi však neustále dávali množství reklam na energetické nápoje pro unavenou populaci, a tak jsem si myslela, že nejsem sama, kdo trpí.
A samozřejmě, každý v naší rodině se obával nadcházející chřipkové sezóny. S příchodem ledna si v podstatě každý vyvine nějakou formu fobie z virů a bakterií.
Potom jsem ale slyšela pár nových, skutečně znepokojujících informací o účincích cukru. Podle více expertů je cukr hlavní příčinou, která dělá mnoho lidí na západě tlustými a nemocnými. Čím více jsem o tom přemýšlela, tím větší smysl mi to dávalo. Skutečný smysl.
Dnes má jeden ze sedmi lidí nějakou metabolickou poruchu.
Jeden ze tří má nadváhu. Míra cukrovky se neustále zvyšuje a kardiovaskulární onemocnění vedle rakoviny představují hlavní příčinu úmrtí.
Podle této teorie všechny tyto neduhy mohou vést k jedné velmi toxické látce v naší stravě – k cukru.
Nápad
Na základě všech těch nových informací jsem dospěla k myšlence.
Chtěla jsem vědět, do jaké míry by bylo obtížné, pokud by celá naše rodina – tedy já, manžel a 2 děti (věk 6 a 11 let) – prožila celý rok na stravě bez žádného přidaného cukru.
Vyloučili bychom z jídelníčku všechny potraviny s přidaným sladidlem, ať už by to byl přímo cukr, nebo med, melasa, javorový sirup, agáve anebo ovocný džus.
Vyloučili bychom také všechno s umělými sladidly a také alkohol (více ZDE…).
Jediná výjimka by byla, pokud by se cukr vyskytoval ve svém přirozeném stavu v ovoci. V opačném případě bychom to nejedli.
A tak se i stalo.
Když jsme začali cukr vyhledávat, nacházeli jsme ho na nečekaných místech: v tortille, párcích, kuřecím vývaru, salátovém dresinku, keksech, majonéze, slanině, chlebu (více ZDE…), nebo dokonce v dětské výživě.
Proč do toho všeho přidávají cukr, ale i další látky?
Proto, aby ty potraviny udělali žádanějšími, prodloužili jim trvanlivost a aby udělali výrobu balených potravin levnější.
Možná mě budete považovat za šílenou, ale pro mě byla tato zkušenost pravým dobrodružstvím. Byla jsem zvědavá, co všechno se po roce stane.
Chtěla jsem také vědět, jak těžké to bude, jaké zajímavé věci se stanou a jak se změní moje vaření a nakupování. Po tomto výzkumu jsem byla přesvědčena, že odstranění cukru z našeho jídelníčku nás udělá zdravějšími.
Co jsem však nečekala, bylo zjištění, že během období bez cukru se budu cítit lépe. A lépe nejen teoreticky, ale velmi reálně a hmatatelně.
Po roce bez cukru
Bylo to postupné, ale pozorovatelné. Čím déle jsem nejedla přidaný cukr, tím lépe a energičtěji jsem se cítila.
Zpočátku jsem měla trochu pochybnosti, že to spolu nesouvisí, ale pak se přihodilo něco, co mi to potvrdilo: Manželovy narozeniny.
Během společného roku bez cukru jsme měli jedno pravidlo, a to, že jsme mohli mít jeden dezert obsahující cukr jednou za měsíc. Pokud to byly vaše narozeniny, mohli jste si vybrat druh dezertu.
Jak čas plynul a v kalendáři se objevil měsíc září, zpozorovali jsme, že se naše chuťové pohárky začínají měnit. Měsíční cukerné požitky nám chutnaly stále méně a méně.
Při pojídání smetanového dortu s několika vrstvami, který si manžel vyžádal ke svým narozeninám, jsem věděla, že se něco děje.
Nejenže mi můj kousek dortu nechutnal, ale dokonce jsem ho ani nedokázala dojíst.
Dort byl pro moje nové citlivé chuťové pohárky až chorobně sladký. Kromě toho mě z něj začali bolet i zuby (více ZDE…). Po chvilce se mi začala točit hlava a rychle bušit srdce.
Cítila jsem se otřesně.
Trvalo to celou hodinu ležení na gauči a držení se za hlavu, než jsem se vzpamatovala. „Brrr,“ pomyslela jsem si. „Je možné, že na mě takto cukr působil i předtím, jen jsem to nezaregistrovala, protože byl úplně ve všem?“
Když skončil rok bez cukru, spočítala jsem dny, kdy nebyly děti ve škole kvůli nemoci, a porovnala je s předchozím rokem.
Rozdíl byl dramatický. Moje starší dcera Gréta byla nemocná z původních 15 chybějících dní jen 2.
Jak dál?
Nyní, když už rok bez cukru skončil, si občas dopřejeme něco sladkého, ale způsob, jak to děláme, je velmi odlišný.
Máme cukr rádi, ale v drasticky malém množství, vyhýbáme se mu v běžných potravinách (ve kterých by i tak vůbec neměl být) a dezerty si necháváme pro zvláštní příležitosti.
Zdá se, že mé tělo je mi za to vděčné.
Nemám obavu z toho, že bych během dne neměla dost energie. A když přijde chřipková sezóna (více ZDE…), nějak už nepociťuji urgenci ukrývat své děti pod postel.
Pokud někdy na nás přece jen něco vleze, naše těla jsou na boj s nemocí lépe připravena.
Onemocníme už jen zřídka a uzdravíme se mnohem rychleji než kdysi. K mému překvapení, po roce bez cukru se všichni cítíme zdravější a silnější.
A na tohle se už kýchat jen tak nedá.
Zdroj: everydayhealth.com, Zpracovala: Vylectese.cz
Upozornění: Tento příspěvek v žádném případě nenahrazuje konzultaci ani vyšetření lékařem ve zdravotnickém zařízení. Příspěvky mohou vyjadřovat názory, které se nemusí shodovat s názory redakce.
Napsat komentář