Léčení ve spánku

Před několika měsíci jsem začal pociťovat závažný pokles úrovně své energie. Každý den jsem se probouzel s pocitem, jako by mě ve spánku někdo zbil, z postele jsem vylézal s bolavými svaly a zcela bez energie.

Jít do schodů mi připadalo jako nadlidské úsilí – a to jsem byl v dobré fyzické kondici. Vůbec se to na mně nepodobalo. V našem domě děláme všechno možné, abychom zůstali zdraví.

Jíme ty správné tuky, cvičíme, meditujeme, pracujeme s tradičními léčebnými postupy, provádíme obřady – děláme vše, co vám napadne. Vždyť se tím živím!

Toto „nové“ já mi připadalo cizí a byl jsem trochu znepokojen. Dny ubíhaly a já jsem si začínal dělat starosti, jestli se něco opravdu neděje.

A tak jsem zatelefonoval svému příteli Dr. Williamsovi a požádal ho o provedení komplexních krevních testů pro zjištění, co není v pořádku.

Když přišly výsledky a vše bylo v pořádku, vedli jsme zaznamenávaný rozhovor, ve kterém mi položil zdánlivě pochopitelnou otázku: „Nicku, kolik hodin denně věnuješ spánku?“

„Nevím,“ odpověděl jsem. „V poslední době mám skutečně hodně práce, spím proto o něco méně. Takových šest hodin?“

„Nicku, tady máš svou odpověď. V kolik chodíš spát?“

„O půlnoci.“

„Nicku, šest hodin spánku denně je pro tebe málo, i kdyby jsi chodil spát v optimální noční hodinu – což je nejpozději v deset.

Spát jen šest hodin denně a chodit do postele o půlnoci – zvláště když máš mladou rodinu, která vstává na svítání… to je recept na katastrofu.“

Já hlupák! Jak jsem si toho mohl nevšimnout? Kdysi jsem byl odborníkem na spánek, ale postupně jsem se kdesi ztratil, a co bylo ještě horší, nedostatek spánku mi pomohl zapomenout, jaký je spánek důležitý. Sakra!

Zlozvyky se mohou hromadit, narušovat naši disciplínu těmi nejneočekávanějšími způsoby. Ať vám jako příklad poslouží moje sabotování spánku.

Řekněme, že jste poctivě ulíhali do postele před desátou večer po dobu tří měsíců a úroveň vaší energie, osobní vztahy a následování vašich snů fungují naplno. Jupí, světu, měj se na pozoru!

Pak přijde situace, která vyžaduje investovat několik prodloužených večerů a pracovat dlouho do noci. Může jít o nějaké pracovní povinnosti, rodinnou oslavu či tolik potřebný dlouhý rozhovor s vaším partnerem, když všechno kolem ztichne.

A tak se rozhodnete vrozenou potřebu spánku svému tělu na pár dní odepřít a věnovat pozornost svému životu.

Projdou dva dny a vy jste provedli, co bylo třeba. Je čas znovu se vrátit do země spánku. Jenže vaše mysl si možná zvykla, že má na konci dne těchto pár nově získaných hodin a zjišťuje, že tento čas přesouvá do kategorie zábavný „čas volna“, namísto obvyklého stavu chrápání.

Není nic neobvyklého, když se ráno po všem ponocování cítíte trochu mizerně. Možná to napraví trochu kofeinu – jen tentokrát… nebo dvakrát… či třikrát. Všechno však má vedlejší účinky a s kávou, černým čajem či energetickými nápoji to není jinak.

Kromě nervozity může kofein během dne vyvolávat silné výkyvy energie, nutit vás pít další kávu a pokud se to děje během odpoledne či večer, váš mozek může být přehnaně aktivní ještě dlouho do noci.

O pár týdnů později jste už možná zapomněli na starou strategii „včasného uléhání“, kterou jste zvykli dodržovat.

Možná vám v životě začínají selhávat drobnosti, ať už jde o vaše fyzické zdraví, schopnost „předvést se“ světu s mladickým elánem a objektivitou, nebo o kombinaci obou těchto záležitostí.

Zvýšené pocity stresu se mohou začít hromadit během dne, což vede k ještě neklidnějším a roztěkanějším nocím.

Právě tam jsem se ocitl já během rozhovoru s Dr. Williamsem, čekaje, že ​​se dozvím, že jde o nedostatek nějakých živin. A svým způsobem jsem měl pravdu: chyběl mi vitamín zvaný spánek.

Trochu stručné vědy o spánku

Začarovaný kruh: „stres způsobující špatný spánek, který vede k dalšímu stresu způsobujícímu ještě horší spánek“ je dobře zdokumentovaným hlavolamem, který postihuje mnoho lidí.

Když ve vašem životě nastane nějaká stresující událost, ať už skutečná, nebo jen tak vnímána, aktivuje se zabudovaný systém vašeho těla „běž nebo utíkej“, známý jako hypotalamo-hypofýzo-adrenokortikální osa (HPA).

Být vybaven touto vlastností přijde vhod, když vás na africké savaně nahání lev. Naši HPA osa však po většinu času spouští událost (či dokonce vzpomínku), která neohrožuje náš život vícekrát za den, což může vést k nejrůznějším fyzickým problémům a poruchám chování.

Nedávné studie z posledních deseti let ukazují, že aktivace osy HPA během dne, tj. „stresová událost“, přímo ovlivňuje kvalitu našeho spánku.

Zápletka se přiostřuje s množstvím údajů prokazujících, že kvůli špatnému spánku více reagujeme na vnější stresory, které aktivují naši HPA osu a vedou k ještě nezdravějším spánkovým modelům.

Sečteno a podtrženo: mít více spánku je DOBRÉ. Bez pochyb. Pokud se cítíte trochu nesvůj – jak jsem se cítil já – a jaksi se toho neumíte zbavit, zkuste si každou noc přidat pár hodin spánku.

Babské povídačky říkají, že hodiny spánku před půlnocí jsou dvakrát cennější než ty, které prospíte po půlnoci.

Současná věda se to s velkým úsilím a s jistým úspěchem snaží postavit do správného světla, z nějakého důvodu však u mně toto staré praktické pravidlo funguje.

Jít spát před devátou (a někdy před osmou) je mým tajným receptem na skvělý, posilující spánek. Na úplné vyléčení mé únavy a poskytnutí hluboké jasnosti mi stačilo jen pár nocí.

Spánek je další oblastí na experimentování s hledáním zázračného receptu, který funguje. Cokoliv děláte, nezapomínejte, že zavřené oči jsou pro vaši fyzickou, duševní a duchovní pohodu stejně důležité jako jídlo a voda.

Spánková výzva pro vás: je tak lehká, že byste ji zvládli i ve spánku. Vlastně, tak trochu i musíte. Během následujících tří dnů odložte všechna svá oblíbená noční rozptýlení – sitkom, napínavou knihu nebo sklenici vína – a jděte si lehnout do postele včas.

Cílem je být ve vodorovné poloze se zavřenýma očima po dobu alespoň 9 hodin.

To je vše! Zkuste to dělat tři dny a pak nám prosím dejte vědět, jak to ovlivňuje váš život. Rádi bychom se dozvěděli, jaké jsou vaše zkušenosti.

Zůstaňte zvědaví.

Zpracovala: Vylectese.cz