Přinášíme vám výňatek z knihy paní Ľubice Mazuchové – Hamzové „Skutečný příběh vítězství nad rakovinou“.
V případě diagnózy rakoviny se vám její příběh snaží poskytnout odpověď na otázku „Proč právě já?“. Kromě toho v něm najdete i praktické rady a pomoc, jak danou situaci zvládnout.
A tady už následuje uveden výňatek.
* * * * *
Po odchodu z prsní ambulance z Ružinovské bratislavské nemocnice mi v hlavě vířily všechny možné myšlenky.
V tom momentě jsem nebyla schopna vyznat se v nich: před očima se mi míhala minulost, přítomnost a nejistá budoucnost, jakož i otázky typu:
„Proč zrovna já?“, „Co mám teď dělat?“, „Která cesta je správná?“, „Kam se mám obrátit o pomoc?“, „Jak budu teď zvládat svůj život, práci?“
Náš tip: Zahoďte brýle a zlepšete si zrak: Zjistěte, jak pečovat o své oči, zastavit postupné zhoršování zraku a udržet si skvělé videní do vysokého věku bez operace. Více informací zde
„Kdo mi umí skutečně pomoci celou situaci zvládnout?“, „A co moje plány do budoucna: další děťátko, které jsem ještě chtěla, a co bude s mou malou, jen 4 letou dcerkou?“
… Následovaly nekonečné otázky a monology, které jsem začala vést sama se sebou. Tento pocit jistě zná každý, komu byla sdělena diagnóza RAKOVINA nebo jiné smrtelné onemocnění.
Jaký pocit se s tím ještě spojoval?
Pocit bezmoci a stavu v pozici efektu; pocit bezradnosti, když člověk neví, co je správné udělat a kam se obrátit, doprovázen i neméně silným pocitem STUDU z toho, že se to stalo právě mně.
Proč studu?
I proto, že se to týkalo velmi intimní oblasti mého těla, a jakákoliv nemoc signalizuje člověku také to, že ve svém životě něco nezvládl … Tak jako já.
Po prvotních úvahách a zmatku jsem se ale rozhodla s nemocí bojovat a vyhrát! Kvůli své rodině, malé dcerce, ale hlavně kvůli sama sobě a budoucnosti, kterou jsem chtěla mít!
Po odchodu z nemocnice jsem si začala vyřizovat předoperační vyšetření, které se mi vyřídit nepodařilo kvůli tomu, že jsem měla velmi silný přetrvávající kašel, a jak mi bylo oznámeno, v takovém stavu by mě ani operovat nemohli. Proto se operace posunula.
Jelikož jsem už tři dny pociťovala bolest vystřelující do ramene (začala hned v ten den, kdy mi dělali mamografii), manžel mě vzal na specializované vyšetření do Budapešti v Maďarsku, kde testovali mou krev.
Vyšetření velmi nesplnilo moje očekávání. Na základě vyšetření krve pan doktor neviděl žádné indikátory rakoviny. Řekl, že v podstatě rakovinu ani nelze zjistit z krve; dokonce jsem měla kvalitu krve ve vyšším průměru.
Byly však zjištěny jiné záležitosti. Jednou z nich bylo odhalení kandidózy (přemnožení houby Candida albicans).
Tehdy mi můj tchán nabídl pomoc a slíbil, že se spojí se svým přítelem, velmi dobrým lékařem, chirurgem a odborníkem – v té době působícím v Nových Zámcích, a zeptá se, jestli bych k němu mohla přijít na konzultaci.
Byla jsem ráda, protože v té době bych dovolila, aby mě operoval jen opravdu někdo, kdo by mi zaručil, že mi ponechá prs. Byl to můj jediný a nejhlavnější zájem.
Uvedený lékař a velmi známý odborník se na konzultaci a po vyšetření tvářil, řekněme, dost pohřebně, nicméně slíbil, že prs mi nechá.
Takže jsem dostala slovo jakož i další termín operace. Samozřejmě, lékař chtěl, abych v den nástupu do nemocnice měla již absolvovanou biopsii (odebrání vzorku z nádoru), aby věděli, s čím mají co do činění.
Z konzultace jsem odešla se slibem, jaký jsem od lékaře chtěla slyšet, ale stále jsem nebyla úplně přesvědčena o tom, že mi prs opravdu ponechá.
Liga proti rakovině ve svém oficiálním manuálu z roku 2011 – 12. vydání (dá se vyhledat na internetu) oslovuje ženy, které onemocněly rakovinou prsu.
Našla jsem tam následující údaj, cituji:
„Operace zachovávající prs vychází pacientkám vstříc, ale definitivní rozhodnutí o tom, zda se prs zachová nebo ne, udělá lékař. Jen on může nebezpečný nádor správně posoudit a rozhodnout o vhodné léčbě.“
Doma jsem se pustila do studia toho, co je rakovina, a rozhodla jsem se, že se nedám operovat a vydám se do rukou a jisté svévole lékařů.
Osobně jsem šla svou operaci dohodnutou u pana doktora zrušit. Ten se ale velmi rozhněval a křičel na mě. Řekl, že pokud chci, dá mi to písemně: že nádor sám od sebe nezmizí a jestli mi kdokoli slíbil cokoliv, je lhář.
Prý si chovám hada na prsou a všechno jsem vlastně mohla mít zvládnuté za dva dny a odejít domů s malou jizvičkou…
A přitom předtím měl na tváři pohřební výraz…
Čemu jsem měla opravdu věřit? Podle mého názoru, kdyby dotyčný pan doktor opravdu věděl, co je rakovina, nikdy by mi nic takového neřekl!
Najednou jsem se cítila jako „sám voják v poli“. Potřebovala jsem se velmi rychle zorientovat a ve spleti různých informací najít pro sebe tu správnou cestu.
* * * * *
V případě, že byste si měli zájem uvedenou knihu přečíst celou, pořídit si ji můžete ZDE.
Příští týden v dalším úryvku uveřejníme pokračování příběhu paní Ľubice, proto nás určitě sledujte. Případně se přihlaste k odebírání našich článků na email, abyste to nezmeškali.
Název knihy: Skutečný příběh vítězství nad rakovinou
Autorka knihy: Ľubica Mazuchová Hamzová
Úryvek zpracoval: Vylectese.cz
Odebírejte nové články emailem!
Líbil se vám tento článek? Pak se přihlaste zdarma na odebírání našich nových článků přímo do vaší emailové schránky:
Upozornění: Tento příspěvek v žádném případě nenahrazuje konzultaci ani vyšetření lékařem ve zdravotnickém zařízení. Příspěvky mohou vyjadřovat názory, které se nemusí shodovat s názory redakce.
Napsat komentář