Neurovědci jsou přesvědčeni, že našli důkaz o životě po smrti a předkládají ho OSN

Je pravda, že vědomí po smrti neumírá? Vědci dnes předkládají důkazy o tom, že existuje život po smrti, a také popisují, co se děje po smrti.

Vědecké poznání roste každý den exponenciální měrou a dosahy nového vývoje, zejména toho, který zpochybňuje současný rámec ohledně skutečné povahy reality, jsou opravdu dalekosáhlé.

Vztah mezi mozkem, myslí a vědomím

Jednou z oblastí, která stále zůstává středem zájmu a zkoumání mnoha lékařů a neurovědců, je vztah mezi myslí, mozkem a vědomím.

Je mozek přijímačem vědomí, nebo je vědomí produktem mozku?

Přestože věda stále s absolutní jistotou nedokázala, že vědomí existuje odděleně od našich fyzických orgánů, mnoho důkazů (ať už laických, nebo vědeckých) naznačuje, že vědomí je něco zcela samostatného – že pokračuje i po naší smrti, že je a může být „věcí“ oddělenou od mozku.

Zdá se, že studie, které se tomuto tématu věnují, se v mnohém shodují. Nové objevy v této oblasti rychle mění způsob, jakým vnímáme fyzický svět a jakým se k němu vztahujeme.

Dr. Bruce Greyson je považován za jednoho z „otců“ zkoumání zážitků blízko smrti. Je emeritním profesorem psychiatrie a neurobehaviorální vědy na Univerzitě ve Virginii.

Popisuje zdokumentované případy jednotlivců, kteří byli klinicky mrtví (nevykazovali žádnou mozkovou aktivitu), zároveň však pozorovali všechno, co se dělo dole pod nimi na operačním stole.

Také uvádí, že těchto případů – kdy jsou jednotlivci schopni popsat věci, jejichž líčení by mělo být nemožné – je hodně. Další významné prohlášení Dr. Greysona stanovuje, že tento druh zkoumání byl uznáván díky našemu sklonu nahlížet na vědu jako na zcela materialistickou.

Ve vědecké komunitě takříkajíc platí „vidět znamená věřit“. Nešťastné je, že musíme něco okamžitě zpochybnit jen proto, že to neumíme vysvětlit materialistickými prostředky.

Některým vědcům dělá problém pochopit jednoduchý fakt, že „vědomí“ samo o sobě je ne-fyzická „věc“ a v důsledku jeho ne-materiálnosti jsou přesvědčeni, že ho nemůže zkoumat věda.

Další výzkum

„Někteří materialisticky zaměření vědci a filozofové odmítají tyto jevy uznat, neboť nejsou konzistentní s koncepcí světa, kterou si zvolili.

Odmítání ne-materialistického zkoumání přírody či zdráhání se publikovat přesvědčivé vědecké důkazy podporující ne-materialistický rámec jsou neetické vůči pravému duchu vědeckého bádání, který říká, že s empirickými údaji je třeba vždy nakládat přiměřeně.

Údaje, které nezapadají do podporovaných teorií a přesvědčení nelze a priori odmítat. Takové odmítání patří do sféry ideologie, nikoli vědy.“ – Dr. Gary Schwartz, profesor psychologie, medicíny, neurologie, psychiatrie a chirurgie na University of Arizona.

V roce 2001 mezinárodní lékařský časopis The Lancet uveřejnil třináct let trvající studii o zážitcích blízko smrti.

„Naše výsledky ukazují, že výskyt zážitků blízko smrti nelze připisovat zdravotním faktorům. Všichni pacienti měli srdeční zástavu, byli klinicky mrtví a v bezvědomí následkem nedostatečného přívodu krve do mozku.

Za těchto okolností EEG začne vykazovat nulovou hodnotu a když se do 5-10 minut nezačne s kardiopulmonální resuscitací, nastává nenapravitelné poškození mozku a pacient umírá.“

Tým výzkumníků monitoroval celkem 344 pacientů, z nichž ohromujících 18 % mělo nějaký druh vzpomínky z období, kdy byli mrtví nebo v bezvědomí (nevykazovali žádnou mozkovou aktivitu) a 12 % (jeden z osmi) mělo velmi silný a „hluboký“ zážitek.

Mějte na paměti, že k těmto zážitkům docházelo v době, kdy v mozku po srdeční zástavě nebyla žádná elektrická aktivita.

Důkaz vědomí po smrti těla

Další studie pochází z Univerzity v Southamptonu, kde vědci našli důkaz o tom, že vědomí může pokračovat přinejmenším několik minut po smrti.

To se ve vědeckém světě považovalo za nemožné. Jedná se o vůbec největší studiu zážitků blízko smrti na světě, jaká byla kdy publikována, a vyšla v časopise Resuscitace

„V roce 2008 byla v Anglii, USA a Rakousku spuštěna rozsáhlá studie zahrnující 2060 pacientů z 15 nemocnic.

Studie AWARE (vědomí během resuscitace), finančně podporovaná anglickou University of Southampton, zkoumala široké spektrum mentálních zážitků ve vztahu k smrti.

Vědci také poprvé testovali platnost vědomých zkušeností použitím objektivních markerů, aby zjistili, zda tvrzení o vědomí kompatibilními s mimotělními zážitky korespondují se skutečnými nebo halucinačními událostmi.“

Tento druh jevu byl zaznamenán nejen při zážitcích blízko smrti, ale také při studiích z oblasti parapsychologie.

Výzkumníky ze Stanfordovy univerzity ve spolupráci s Ministerstvem obrany USA byla provedena více než dvacet let trvající studie, která nejvíce souvisela s tímto tématem. Její název byl „program dálkového vidění“.

Muž jménem Ingo Swann dokázal úspěšně popsat a vidět prstenec kolem Jupiteru, o jehož existenci neměli vědci ani tušení. Stalo se tak těsně před prvním průletem americké planetární sondy Pioneer 10 kolem Jupiteru, která potvrdila, že prstenec skutečně existuje.

Tyto výsledky byly publikovány ještě před objevením prstenců. K dálkovému vidění Swanna došlo poté, co ho vědci sledovali při určování fyzických předmětů ve skrytých obálkách umístěných odtud několik stovek kilometrů.

Tento druh záležitostí spadá do sféry širších lidských schopností a je jedním z mnoha zdokumentovaných a pozorovaných příkladů, kterým chybí vědecký (materialistický) rámec, který umožňuje nějaký druh teorie.

„Nebudu se angažovat v módní stupidnosti posuzovat něco, co neumím vysvětlit, jako podvod.“ – Dr. Carl Jung

Chceme také zdůraznit, že informace v tomto článku jsou jen malým zlomkem celkového množství výzkumu, který je v této oblasti k dispozici.

O tomto tématu existuje spousta studií, knih a přednášek. Toto je jen velmi krátké a zhuštěné shrnutí již léta zkoumaného tématu.