Dva muži, oba vážně nemocní, leželi ve stejném nemocničním pokoji.
Jednomu z nich bylo dovoleno si každý den na hodinu sednout, aby mu odtekla z plic nahromaděná tekutina. Jeho postel byla hned vedle okna.
Druhý muž strávil celý čas ležením na zádech.
Muži spolu mluvili celé hodiny.
Mluvili o svých manželkách, domovech, práci, službě v armádě, kde všude byli na dovolené…
Každé odpoledne, když si muž ležící u okna mohl sednout, strávil čas vyprávěním příběhů o všem, co se dělo za oknem.
Muž v druhé posteli během té jedné hodiny každý den ožíval, když se jeho svět rozšířil o všechnu tu aktivitu a barvy vnějšího světa.
Za oknem se nacházel park s krásným jezírkem. Kachny a labutě si hrály na hladině a děti si pouštěly své papírové lodičky. Mladé zamilované páry se procházely držíce se za ruce uprostřed záhonů květin, které hýřily všemi barvami, a v dálce bylo možné vidět siluetu města.
Zatímco to muž sedící u okna vše do detailů popisoval, muž sedící na opačné straně pokoje měl zavřené oči a představoval si celou tu malebnou scenérii v mysli (více ZDE…).
V jedno teplé odpoledne muž u okna popisoval doprovod, který právě šel kolem.
I když druhý muž neslyšel žádné zvuky kapely, dokázal si celou situaci ve své mysli živě představit.
Plynuly dny, týdny a celé měsíce.
Jedno ráno přišla zdravotní sestra, aby pro muže donesla vodu na koupání. V posteli u okna však našla jen nehybné tělo muže. Umřel ve spánku.
Smutná přivolala další zaměstnance nemocnice, aby tělo odnesli.
Hned, jak to bylo vhodné, ji druhý muž poprosil, jestli by ho mohla přesunout na místo u okna. Sestra mu velmi ráda vyhověla.
Poté, co si byla jistá, že se na novém místě cítí pohodlně, odešla a nechala ho samotného.
Pomalu, s bolestmi se natáhl k oknu, aby poprvé uviděl reálný svět venku. Byl nucen se pomaličku otočit, aby tam dohlédl.
Čelil však prázdné zdi.
Muž se později zeptal zdravotní sestry na to, co mohlo přimět jeho zesnulého spolubydlícího k vyprávění tak nádherných příběhů.
Zdravotní sestra odpověděla, že ten muž byl slepý a nemohl vidět ani tu zeď.
Dále řekla: „Možná vás chtěl jen povzbudit.“
Epilog
Člověka naplňuje, když dělá jiné lidi šťastnými navzdory vlastnímu neštěstí. Sdílený smutek je polovinou neštěstí, ale sdílené štěstí a sdílená radost se zdvojnásobuje.
Pokud se chcete cítit bohatí, stačí spočítat všechny věci, které máte a nemůžete si je koupit za peníze.
Zpracovala: Vylectese.cz
Napsat komentář