Přestaňte krmit rakovinné buňky! Toto pomůže vyhladovět rakovinu

V roce 1931 Dr. Otto Warburg dostal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za svůj objev, že rakovinné buňky mají ve srovnání se zdravými buňkami zásadně odlišný energetický metabolismus.

Mnozí odborníci ho považují za nejvýznamnějšího biochemika 20. století. Mezi členy jeho laboratorního personálu patřil i Hans Krebs, PhD., po kterém byl pojmenován Krebsův cyklus.

Krebsův cyklus se vztahuje k drahám oxidační redukce, ke které dochází v mitochondriích. Jak se ale metabolická nepružnost rakovinných buněk liší od zdravých buněk?

Buňka dokáže vytvářet energii dvěma způsoby: aerobně v mitochondriích nebo anaerobně v cytoplazmě, přičemž ten druhý způsob vytváří kyselinu mléčnou – jako toxický vedlejší produkt.

Warburg přišel na to, že v přítomnosti kyslíku rakovinné buňky vytvářejí nadměrné množství kyseliny mléčné. Toto je známé jako Warburgův efekt.

Mitochondriální výroba energie je daleko účinnější, schopná vyrobit 18krát více energie ve formě adenosintrifosfátu (ATP) než anaerobní výroba energie.

Warburg dospěl k závěru, že hlavní příčinou vzniku rakoviny je přechod od aerobní produkce energie k primitivnější formě výroby energie, anaerobní fermentaci.

Byl přesvědčen, že na zvrácení rakoviny musíte přerušit cyklus výroby energie, která krmí nádor, a že je potřeba vrátit se k aerobnímu energetickému metabolismu, abyste mohli nádor účinně „vyhladovět“.

Ačkoli se mu to nepodařilo nezvratně dokázat, tento názor si udržel až do své smrti v roce 1970. Jedním z jeho životních cílů bylo objevit lék na rakovinu.

Smutné je, což se ve vědě běžně stává, že jeho teorie konvenční věda nikdy nepřijala. Děje se tak až nyní.

Deník New York Times nedávno uveřejnil dlouhý podrobný článek o historii současného výzkumu rakoviny, včetně Warburgových teorií o rakovině, které nyní začínají být široce akceptovány.

Rakovinu krmí cukr

Další snadný způsob, jak vysvětlit Warburgův objev, je, že rakovinné buňky jsou poháněny především anaerobním spalováním cukru.

Bez cukru většině rakovinných buněk jednoduše chybí metabolická pružnost potřebná k jejich přežití. Jak se uvádí v článku zveřejněném v New York Times:

„Odhaduje se, že k Warburgově efektu dochází až v 80 % případů onkologického onemocnění. Zobrazovací metoda zvaná pozitronová emisní tomografie (PET), která se objevila jako důležitý nástroj diagnózy rakoviny, pracuje na jednoduchém základě: odhaluje místa v těle, kde buňky konzumují nezvykle hodně glukózy.

V mnoha případech je prognóza pacienta tím horší, čím více glukózy nádor konzumuje.“

Warburgovy teorie však bohužel rychle zapadly do zapomnění, když vědci obrátili svou pozornost na genetiku.

V roce 1953 molekulární biologové, James Watson, PhD a Francis Crick, PhD, objevili molekulu DNA a od té doby se výzkum rakoviny začal zaměřovat přednostně na genetiku.

Genová hypotéza získala ještě větší hybnost poté, co v roce 1976 Dr. Harold Varmus a Dr. Michael Bishop dostali Nobelovu cenu za objev virových onkogenů v DNA rakovinných buněk.

Poté se pozornost plně zaměřila na genetické mutace a teorii, že rakovinné buňky jsou jednoduše deformované verze normálních buněk, které začaly přebírat moc nad zdravými buňkami.

Warburgovo obrození

Bylo zapotřebí dalších 30 let, než došlo k velké revizi převládající hypotézy o rakovině.

V roce 2006 dospěl k překvapivému závěru projekt s názvem Atlas rakovinného genomu, který se zaměřoval na identifikaci všech mutací považovaných za příčinu rakoviny – a sice, že genetické mutace jsou ve skutečnosti mnohem méně časté, než se původně předpokládalo.

Ve skutečnosti byly natolik vzácné, že bylo doslova nemožné stanovit genetický původ rakoviny. Některé rakovinné nádory dokonce neměly VŮBEC ŽÁDNÉ mutace!

Místo přesvědčivého důkazu potřebného k zastavení rakoviny Atlas rakovinného genomu objevil něco, co v rovnici očividně chybělo.

Vědci začali postupně uvažovat, jestli by vznik rakoviny nemohl opravdu souviset s Warburgovou teorií o metabolismu energie. V posledních letech si vědci uvědomili, že rakovinu nezpůsobují vrozené genetické vady.

Nejprve dochází k poškození mitochondrií, které spouští genetickou mutaci jádra. Jak uvádí žurnál New York Times:

„U jedné rakoviny obvykle existuje mnoho mutací. Omezený je však počet způsobů, jakými tělo dokáže vytvářet energii a podporovat rychlý růst.

Rakovinné buňky se na tato paliva spoléhají způsobem, jakým to nedělají zdravé buňky.

Nadějí vědců v prvních liniích Warburgova obrození se upírají k tomu, že budou schopni zpomalit – nebo dokonce zastavit – růst nádorů, a to přerušením jedné nebo mnoha chemických reakcí, které buňka využívá ke svému množení, a zároveň rakovinné buňky vyhladovět zastavením přísunu živin, které ke svému růstu zoufale potřebují.

Také James Watson, PhD, jeden ze zakladatelů molekulární biologie, je přesvědčen, že zaměření se na metabolismus je v současném výzkumu rakoviny mnohem slibnější cestou než přístupy zaměřující se na geny…

„Nikdy bych si nemyslel… že se někdy budu muset učit Krebsův cyklus,“ řekl. A měl tím na mysli reakce, kterými se buňka sama pohání. „Nyní si uvědomuji, že musím.“

Rakovinu vyvolávající geny regulují spotřebu živin v buňkách

Genetická složka však neupadla do zapomnění. Vědci objevili, že mnoho genů, o nichž bylo známo, že podporují vznik rakoviny pomocí ovlivňování dělení buňky – včetně genu nazývaného AKT –, reguluje i spotřebu živin v buňkách.

Určité geny tedy zřejmě skutečně hrají nějakou roli v nadměrné spotřebě cukru u rakovinných buněk.

„Dr. Craig Thompson, prezident a výkonný ředitel rakovinného centra Sloana Kettering, je jedním z nejotevřenějších zastánců tohoto obnoveného zaměření se na metabolismus…

Jeho výzkum prokázal, že buňky potřebují k přijímání potravy dostávat pokyny od jiných buněk, stejně tak, jako od jiných buněk vyžadují pokyny k dělení.

Thompson předpokládal, že kdyby dokázal identifikovat mutace vedoucí k tomu, že buňka konzumuje více cukru, než by měla, pomohlo by to vysvětlit, jak začíná Warburgův efekt a rakovina,“ uvádí New York Times.

„Bílkovina vytvářená AKT je částí řetězce signalizačních bílkovin, který je zmutován až v 80 % případů všech druhů rakoviny.

Thompson říká, že když tyto bílkoviny začnou být velmi aktivní, buňka si už nevšímá signálů ostatních buněk k přijímání potravy; raději se cpe glukózou.

Thompson zjistil, že „plný Warburgův efekt“ by dokázal vyvolat pomocí jednoduchého umístění aktivované AKT bílkoviny do normální buňky.

Když k tomu dojde, říká Thompson, začnou buňky dělat to, co dělá každý jednobuněčný organismus v přítomnosti potravy: jí, kolik zvládnou, a vytváří tolik svých kopií, kolik je možné.“

Zatímco zdravé buňky mají mechanismus zpětné vazby, který je nutí ukládat zdroje pro období nedostatku potravy, rakovinné buňky tento mechanismus nemají a krmí se stále.

Jak poznamenal Dr. Chi Van Dang, ředitel Abramsonova rakovinového centra na Pennsylvánské univerzitě, rakovinné buňky jsou „závislé na živinách, a pokud nemohou konzumovat dostatek potravy, začínají hynout“.

„Závislost na živinách vysvětluje, proč jsou změny metabolických drah tak běžné a mají sklon se nejprve zvyšovat, když se buňka vyvíjí směrem k rakovině.“

Nová léčba přináší naději pro pacienty s rakovinou

Skvělá korejská biochemička Young Hee Ko, PhD, která počátkem prvního desetiletí 21. století spolupracovala s Petrem Pedersenem, profesorem biologické chemie a onkologie na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru, udělala pozoruhodný objev přinášející velkou naději pacientům s rakovinou.

Dnes je Ko výkonnou ředitelkou společnosti KODiscovery v Bioparku Marylandské univerzity, kde pokračuje ve své práci v oboru buněčného metabolismu u rakoviny a neuro-degenerativního onemocnění.

Jsem přesvědčen, že Ko má odpověď na velké množství neléčitelných metastatických rakovin a myslím si, že za svou práci nakonec dostane Nobelovou cenu.

Pravdou je, že 23. a 24. září tohoto roku s Ko přednáším na konferenci o boji s rakovinou v Orlandu.

Oba výše jmenovaní vědci si všimli toho, že když rakovinná buňka vytváří nadměrné množství kyseliny mléčné, musí vytvářet více pórů zvaných přenosové fosfáty kyseliny monokarboxylové, aby dostala ven kyselinu mléčnou, jinak zevnitř odumře.

Jak jsme již zmínili, kyselina mléčná je velmi toxická látka. Během uvažování nad nejlepším způsobem využití tohoto rozdílu ve fungování normálních a rakovinných buněk si Ko vzpomněla na sloučeninu zvanou 3-bromopyruvate (3BP), s níž pracovala předtím, než získala svůj doktorský titul.

Tato molekula vypadá velmi podobně jako kyselina mléčná, je však vysoce reaktivní. Napadlo jí, že by 3BP možná dokázala proklouznout do póru, který umožňuje vylučování kyseliny mléčné z rakovinné buňky, čímž by této kyselině zabránila dostat se ven.

Její tušení bylo správné. Vedle 100 laboratorních testů 3BP překonal všechny léky na chemoterapii, které pro srovnání použila.

Jednoduše řečeno, 3BP „rozpouští nádory tím, že brání kyselině mléčné dostat se ven z rakovinné buňky, a tím ji zabíjí zevnitř“.

V boji proti rakovině možná najdou nové využití staré léky proti cukrovce

Zajímavé je, že u metforminu, léku, který u diabetiků snižuje hladinu glukózy, se prokázaly také protirakovinné účinky – což je dalším důkazem Warburgovy teorie, že rakovina nemůže přežít v prostředí chudém na glukózu. Jak je uvedeno v článku:

„V nadcházejících letech se bude (metformin) zřejmě používat k léčbě – nebo alespoň prevenci – některých druhů rakoviny.

Jelikož metformin dokáže ovlivňovat celou řadu metabolických pochodů, přesný mechanismus, kterým dosahuje svých protirakovinných účinků, zůstává předmětem diskuse. Výsledky četných epidemiologických studií jsou však překvapující.

Zdá se, že u cukrovkářů užívajících meformin se rakovina vyvíjí s výrazně nižší pravděpodobností než u cukrovkářů, kteří ho neužívají – a při jeho užívání je podstatně nižší pravděpodobnost úmrtí na tuto nemoc.

Na sklonku svého života byl Warburg stále posedlý svou stravou. Byl přesvědčen, že většině druhů rakoviny lze předcházet, a domníval se, že nádory mohou způsobovat chemické látky přidávané do potravin a používané v zemědělství, a to tím, že brání v dýchání. Přestal jíst chléb. Jedl jen takový, který si upekl doma.

Mléko pil jen takové, které pocházelo od konkrétního stáda krav…

Osobní Warburgův způsob stravování se sotva stane cestou k prevenci. Warburgovo obrození však umožnilo vědcům vytvořit hypotézu o tom, že způsob stravování související s naší obezitou a epidemií cukrovky – konkrétně jídla obsahujícího hodně cukru, které může vést k trvale zvýšeným hladinám inzulínu – může buňky pohánět až k Warburgově efektu a rakovině.“

Ačkoli má metformin zřejmě nějaký přínos pro zlepšení mitochondriální dysfunkce, jsem přesvědčen, že existují i ​​daleko lepší možnosti, protože metformin se spojuje s nedostatkem vitamínu B12 (více ZDE…).

Berberin je přírodní rostlinný alkaloid, který je mnohem bezpečnější a funguje podobně. Oba však budou žalostným propadákem, pokud člověk neomezí příjem bílkovin na méně než 1 gram na kilogram čisté tělesné hmotnosti, a čistých sacharidů na množství nižší než 40 gramů za den.

Z mého pohledu je ignorování stravy jako nástroje prevence přinejmenším nerozumné. Podobně jako Warburg i já jsem přesvědčen, že většině forem rakoviny lze předejít správným stravováním a výživou, a dalším důležitým faktorem kromě optimalizace poměru živin je nevystavovat organismus toxickým látkám.

To je jeden z důvodů, proč doporučuji konzumovat organické potraviny, především maso zvířat, která byla krmena trávou, a živočišné produkty, kdykoli je to možné.

Důležitost stravy pro úspěšnou léčbu rakoviny

Základní aspekt, na který je třeba se zaměřit, je metabolická mitochondriální porucha, a je nutné ve stravě drasticky snížit množství bez-vlákninových sacharidů a zvýšit množství vysoce kvalitních tuků.

Možná potřebujete, aby až 85 % kalorií vaší každodenní potravy pocházelo ze zdravých tuků, spolu s přiměřeným množstvím kvalitních bílkovin, protože rakovinu může vyvolat i nadměrné množství bílkovin.

Je to skutečné řešení. Pokud to neuděláte, nebudou zřejmě fungovat ani jiné léky, včetně 3BP.

(Jsem však přesvědčen, že pokud jste na ketogenické stravě a přidáte k ní 3BP, pravděpodobně dokážete zvrátit skoro jakoukoli rakovinu. To je můj momentální dojem. Možná chybný a v případě potřeby ho opravím, ale všechno, co jsem dosud viděl, ukazuje tím směrem).

Důležité je mít na paměti, že glukóza je ve své podstatě „nečisté“ palivo, neboť vytváří daleko více reaktivních forem kyslíku (RFK) než spalování tuku.

Aby však vaše buňky mohly spalovat tuk, musí být zdravé a normální. Na to, aby mohly spalovat tuk, musí rakovinným buňkám chybět metabolická pružnost, a to je důvod, proč se strava s vysokým podílem zdravých tuků zdá být tak účinnou strategií proti rakovině.

Když přejdete ze spalování glukózy jako svého hlavního paliva na spalování tuku, rakovinné buňky budou vlastně muset bojovat o své přežití, protože většina jejich mitochondrií je dysfunkční a nemohou na spalování paliva využívat kyslík.

Rovněž dostávají preferované palivo zdravé buňky, což snižuje oxidační poškození a optimalizuje činnost mitochondrií.

Celkový efekt je, že zdravým buňkám se začíná dařit a rakovinné buňky jsou „mořeny hladem“ až do zapomnění.

Pro optimální zdraví potřebujete dostatečné množství sacharidů, tuků a bílkovin. S nástupem zpracovaných potravin a průmyslového zemědělství se však hledání zdravých voleb stalo složitějším.

Existují zdravé i nezdravé sacharidy. Totéž platí pro tuky. Důležité úvahy se týkají také bílkovin, neboť k slabému zdraví může přispívat i jejich nadbytek.

Na základě mého shrnutí molekulární biologie je pro optimalizaci činnosti mitochondrií důležité se snažit, aby:

• 75 až 85 % vašeho celkového příjmu kalorií tvořily zdravé tuky
• 8 až 15 % tvořily sacharidy, přičemž vlákninových sacharidů by mělo být dvakrát tolik než sacharidů bez vlákniny (čistých)
• 7 až 10 % vašich kalorií tvořily bílkoviny (velmi kvalitní maso zvířat krmených trávou a živočišné produkty)

Úvahy nad stravováním: tuky

Zdravé tuky představují přibližně 75 až 85 % vašeho celkového příjmu kalorií. Důležitým slovem je zde slovo ZDRAVÉ, protože tuky, které konzumuje převážná většina lidí, jsou nezdravé.

Vyhněte se všem zpracovaným olejům a olejům v lahvích, s výjimkou olivových olejů certifikovaných třetí osobou, neboť 80 % olejů je falešná.

V ideálním případě byste měli přijímat více mononasycených než nasycených tuků. Konzumaci polonasycených tuků (PUFA) omezte na maximálně 10 %.

Při vyšších hladinách budete zvyšovat koncentraci PUFA na vnitřní membráně mitochondrií, čímž se stávají mnohem náchylnějšími na oxidační poškození reaktivními formami kyslíku, které se tam vytvářejí.

A nakonec, nepřekračujte 5 % svých kalorií ve formě omega-6 mastných kyselin.  Váš celkový příjem omega-6 a omega-3 mastných kyselin (více ZDE…) by neměl překročit 10 %, a poměr omega mastných kyselin 6 a 3 by měl být nižší než 2.

Mezi zdroje zdravých tuků patří:

• olivy a olivový olej
• syrové ořechy, např. makadamové a pekanové ořechy, černý sezam, kmín, dýňová a konopná semínka
• maso pasoucích se zvířat
• kokosové ořechy a kokosový olej
• organická vejce, žloutky
• vepřové sádlo, lůj a ghee
• máslo vyrobené ze syrového organického mléka a kakaové máslo
• avokádo
• omega 3 mastné kyseliny živočišného původu jako např. olej z antarktických korýšů

Úvahy nad stravováním: sacharidy

Co se týče sacharidů, existují na vlákninu bohaté čisté sacharidy (hlavně zelenina) a bez-vlákninové sacharidy (cukr a zpracované obilniny).

V ideálním případě potřebujete dvakrát více vlákninových sacharidů než těch bez-vlákninových (čistých sacharidů).

Pokud tedy váš celkový příjem sacharidů tvoří 10 % z vašeho denního příjmu kalorií, alespoň polovina z nich by měla být vlákninová.

Vláknina se netráví a nerozkládá na cukr, což značí, že neovlivňuje nepříznivě hladinu vašeho inzulínu, leptinu a regulační proteinkinázy (mTOR).

Vláknina má také mnoho dalších zdravotních přínosů, včetně udržování hmotnosti a snižování rizika výskytu některých druhů rakoviny. Jak je uvedeno v článku z New York Times, velmi důležitou roli při rakovině hraje vaše hladina inzulínu.

„Inzulínová hypotéza se dá vystopovat k výzkumu Dr. Lewisa Cantleyho. V 80. letech minulého století přišel Cantley na to, jak inzulín, který je vylučován slinivkou břišní a přikazuje buňkám přijímat glukózu, ovlivňuje dění v buňce.

Cantley se nyní zmiňuje o inzulínu a příbuzném hormonu IGF-1 (inzulínu podobnému růstovému faktoru 1) jako o „šampionovi“ spouštěčů metabolických bílkovin souvisejících s rakovinou.

Říká, že začíná vidět důkazy, že v některých případech „je to vlastně sám inzulín, který nádor spustí“. Jedním ze způsobů uvažování nad Warburgovým efektem je podle Cantleyho, jak inzulín či IGF-1 signalizuje „zkaženou dráhu – její buňky se chovají, jako by jim inzulín přikazoval neustále přijímat glukózu a růst.“

Cantley, který se všemožně vyhýbá konzumaci cukru, říká, že… „strava bohatá na cukr působí na kolorektální karcinom, rakovinu prsu a další typy rakoviny „velmi výrazně“ a „dosti děsivě“.

Nejdůležitějším údajem, který potřebujete sledovat, jsou vaše čisté sacharidy, jejichž množství by mělo být co nejnižší.

Čisté sacharidy se počítají sečtením celkového množství sacharidů v gramech a odečtením vlákniny obsažené v jídle. Výsledný údaj představuje vaše čisté sacharidy.

Pro optimální zdraví a prevenci před nemocí vám doporučuji udržovat množství čistých sacharidů pod 40 či 50 gramů denně.

Jediným způsobem, jak zjistíte, kolik vlákniny a čistých sacharidů konzumujete, je vést si záznam toho, co jíte. Ke skvělým zdrojům sacharidů s velkým množstvím vlákniny, kterých můžete sníst hodně, patří:

• chia semínka (více ZDE…)
• květák
• hrách
• bobulové ovoce
• kořenová zelenina, jako cibule, zelená fazole, a sladké brambory
• brokolice a růžičková kapusta
• syrové ořechy
• fazol obecný
• psyllium, konopí

Úvahy nad stravováním: bílkoviny

V neposlední řadě existuje i horní hranice množství bílkovin, které ve skutečnosti dokáže vaše tělo zužitkovat, a když jich budete jíst více, než vaše tělo vyžaduje pro svou údržbu a růst, budete jen jednoduše dodávat další palivo chorobným procesům.

Ideální příjem bílkovin je přibližně půl gramu bílkovin na půl kilogramu čisté hmotnosti těla.

U většiny lidí se to rovná asi 40 až 60 gramům denně, mnozí Američané však obvykle toto množství trojnásobně až pětinásobně překračují, což může – podobně jako nadměrné množství cukru – vaše riziko rakoviny zvyšovat.

Značné množství bílkovin se dá najít v mase, rybách, vejcích, mléčných výrobcích, luštěninách, ořeších a semínkách.

Velké množství bílkovin obsahují i ​​některé druhy zeleniny, například brokolice (více ZDE…). Pro odhad vaší potřeby bílkovin si nejprve stanovte svou čistou tělesnou hmotnost.

Odečtěte od čísla 100 procento svého tělesného tuku. Pokud máte například 20 % tělesného tuku, pak máte 80 % čisté tělesné hmotnosti.

Tímto procentem (v tomto případě číslem 0,8) vynásobte svou současnou hmotnost a získáte údaj o své čisté tělesné hmotnosti v kilogramech.

Pak si několik dní značte všechno, co sníte, a počítejte každodenní množství bílkovin ze všech zdrojů, které jste zkonzumovali. Opět platí, že vaším cílem je přijímat půl gramu bílkovin na půl kilogramu čisté tělesné hmotnosti.

Pokud vaše současná hmotnost značně převyšuje tu optimální, množství bílkovin přiměřeně upravte směrem dolů.

Níže uvedená tabulka vám poskytne obecnou představu o obsahu bílkovin v různých potravinách.

• červené maso, vepřové maso a drůbež v průměru 21 až 23 gramů bílkovin na 100 gramů
• ideálním množstvím pro většinu lidí bude 85gramová porce masa či mořských ryb (ne 250 či 340gramový steak!), která vám dodá kolem 18 až 27 gramů bílkovin
• semínka a ořechy obsahují v průměru 4 až 8 gramů bílkovin na čtvrt sklenice
• vařené obiloviny v průměru 5 až 7 gramů na sklenici
• 1 vejce obsahuje asi 6 až 8 gramů bílkovin. Omeleta ze dvou vajec vám tedy dodá asi 12 až 16 gramů bílkovin
• pokud přidáte sýr, musíte započítat i tyto bílkoviny (přečtěte si nálepku na svém sýru)
• vařené fazole v průměru kolem 7 až 8 gramů na půl sklenice
• většina zeleniny obsahuje kolem 3,5 až 7 gramů bílkovin na 100 gramů

Klíčová pro prevenci a léčbu rakoviny je optimalizace mitochondriální činnosti

Nyní si začínáme uvědomovat, že podstatou doslova všech onemocnění – a obzvlášť rakoviny – jsou mitochondriální dysfunkce a váš životní styl.

Proto jsou součástí řešení všechny strategie, které podporují a optimalizují mitochondriální činnost, jako jsou nutriční ketóza (získána stravou s vysokým obsahem tuků, nízkým obsahem čistých sacharidů), občasná hladovka (více ZDE…) a intenzivní cvičení.

Jeden ze základních důvodů, proč tak dobře funguje strava s vysokým obsahem tuků a nízkým obsahem čistých sacharidů, je, že téměř úplně potlačuje váš zánět.

A když pomine zánět, vaše tělo je vyléčeno. Také stáhne tu příslovečnou nohu z plynového pedálu stárnutí.

Smutné je, že podle mého odhadu přes 99 % populace nevyužívá přínosy tohoto přístupu jednoduše proto, že o něm buď neslyšela, nebo mu nerozumí.

Proto bude moje další kniha zaměřena na optimalizaci mitochondrií. Jsem pevně přesvědčen, že se jedná o hlavní klíč nejen k vyřešení epidemie rakoviny, ale také k vyřešení mnoha dalších nemocí.

Skutečně skvělou zprávou je, že máte mnohem větší kontrolu nad svým zdravím a rizikem rakoviny, než byste si mysleli.

Zpracovala: Vylectese.cz