Psychiatr vysvětluje, jak spojení s přírodou pomáhá léčit traumata

Když čelíme traumatu, je moc důležité mít silný podpůrný systém a znát způsoby, jak si pomoci, abychom se vyléčili. Jedním z těchto způsobů, ať tomu věříte, nebo ne, je spojení se světem přírody.

Příroda má nesmírně léčivé účinky na lidské tělo a mysl a psychiatr jménem James S. Gordon, MD upřímně věří v sílu přírody při reflexi a uvědomování si sebe sama.

Ve své nové knize s názvem Transformace: Objevování celistvosti a léčení po traumatu mluví o tom, proč je spojení s přírodou nedílnou součástí posttraumatického léčebného procesu.

Chcete-li se dozvědět více informací o využití přírody jako bezpečného a účinného procesu vyrovnávání se s traumatem, přečtěte si tento úryvek.

Úryvek z knihy

Výzkumníci po celém světě prozkoumali celou řadu způsobů, jak se umíme spojit s přírodou a veškerými dary, které přináší našemu duševnímu a citovému životu a také našemu zdraví.

Například lidé, kteří se dívají na malby venkovských scenérií, se rychleji zotavují ze stresu a jsou houževnatější než ti, kteří se dívají na malby městského prostředí.

Ženy vyrovnávající se s důsledky traumatu po chirurgickém zákroku při rakovině prsu se dokážou lépe soustředit, když tráví čas v přírodě.

Lidé s depresí procházející zelení, zalesněnou krajinou mají výrazně lepší náladu než ti, kteří se procházejí ulicemi města.

Gregory Bratman a jeho kolegové ze Stanfordu nedávno dokázali, že obyvatelé města, kteří se procházejí v přírodě po dobu pouze 90 minut, mají sníženou aktivitu v subgenuálním prefrontálním kortexu.

Jedná se o oblast mozku, která je spojována s morbidním přemýšlením, opakovaným, neproduktivním promítáním myšlenek o našich životech a o sobě – tedy přesně tím druhem poraženecké mentální aktivity, která má nepříznivý vliv na mozky traumatizovaných a deprimovaných lidí.

Jedná se o celosvětový jev. Výzkum v Anglii dokazuje, že lidé žijící na farmách, polích či loukách jsou méně vystresovaní a deprimovaní a žijí déle než ti, kteří žijí v méně zelených oblastech.

Jedna studie naznačuje, že k tomuto účinku přispívají organismy Mycobacterium vaccae žijící v půdě, a to tím, že zvyšují hladinu uklidňujícího neurotransmiteru – serotoninu.

Japonský výzkum Shinrin-yoku „lesní koupele“ prokázal terapeutickou sílu procházení se v lesích, užívání si výhledů a vdechování vzduchu provoněného listy a kůrou ze stromů s léčivými vlastnostmi.

U absolventů lesní koupele ve dvou tuctech lokalit zjistili sníženou hladinu kortizolu, nižší krevní tlak a sníženou činnost bloudivého nervu – přesně ten druh změn, které by nám měly prospět, když prožíváme trauma či chronický stres.

Takže, jak začnete?

Nyní víme, že příroda nám skutečně pomáhá se léčit. Co tedy máme dělat? Kde? Jak dlouho? A jak začít?

My, kteří bydlíme v bytech bez výhledu, na ulicích bez stromů, musíme k tomu, abychom uviděli a ucítili svět přírody, vynaložit více energie. Musíme se vědoměji naladit na rytmy přírody. Ale dá se to – a stojí to za námahu.

Za uplynulých dvacet pět let jsem v New York City poznal spoustu lidí závislých na heroinu nebo HIV pozitivních lidí, z nichž mnozí byli dlouho zavřeni ve vězení.

Traumatizovaní v dětství a dospělým životem, který vedli, mi vyprávěli o radostech ranních a večerních návštěv parků; o hlubokého vdechování vzduchu provoněného solí, když vyšli z metra na veřejnou pláž; a také o vzrušení ze vznášení se na vlnách.

S úžasem vyprávěli o radostech pěstování rostlin na střeše, u požárního schodiště či dokonce na okenním parapetu.

Stačí i málo

Využijte času, kdy můžete být v přírodě – hodinu, odpoledne, den, víkend nebo déle, abyste se obrodili a uzdravili, abyste uctili přírodu a pochopili její lekce.

Dvacetiminutová procházka při plném vědomí vás nastartuje a přinese vám slibované benefity.

Nyní pomalu procházím naší ulicí, všímám si okolitých věcí a říkám sebe sama, co vidím: listy na stromech, pohupování větví ve větru, poskakující a zpívající ptáčky, bzučící hmyz poletující kolem mé hlavy, rostliny a květiny na dvorcích mých sousedů.

Pokud na vaší ulici chybí příroda, jděte na venkov nebo do parku. Ještě i malý park vás odmění za vaši námahu a pozornost. Vaše oči a mysl se budou pohybovat směrem k listům a větvím stromů. Vaše chodidla budou cítit strukturu hlíny a skal, vaše uši budou zaznamenávat zvuk proudění potoční vody.

Pociťováním rytmů přírody, zapojením se do opakujících se cyklů zrození a růstu, smrti a znovuzrození je nám připomínáno, že změna se odehrává i v nás – v našem vnitřním světě myšlenek a pocitů, orgánů a buněk.

V přírodě můžeme cítit – bez námahy či varování – jak z našich ramen padá tíha traumatických vzpomínek.

Tímto způsobem poznáme pravdu, o které nám říkají studie: že příroda nás uvolňuje a zbystřuje naši pozornost, snižuje naši hladinu stresových hormonů a zvolňuje krok.

Dostáváme odkaz: traumata, která se nás držela, se nás nebudou držet věčně. Skvělým učitelem je tady náš dech. Když dýcháme pomalu a zhluboka, můžeme cítit to spojení mezi světem přírody a světem v našem nitru.

Můžeme si také připomenout, že to spojení je osobní a zároveň univerzální: stromy poskytují kyslík, který dýcháme, a také oxid uhličitý, který vydechujeme my, zase živí stromy.

Zhluboka se nadechněte, uvolněte se a uvědomte si, že jste součástí přírody, která o vás stále pečuje, která vás živí.

Úryvek je z knihy „Transformace: Objevování celistvosti a léčení po traumatu“ od Jamese S. Gordona, MD

Bylo použito s dovolením nakladatelství HarperCollins Publishers. Copyright 2019.

Zdroj: mindbodygreen.com, Zpracovala: Vylectese.cz