Psychiatr vysvětluje, jak spojení s přírodou pomáhá léčit traumata

Když čelíme svému traumatu, je velmi důležité mít silný podpůrný systém a znát způsoby, jak si pomoci, abychom se vyléčili. Jedním z těchto způsobů, ať tomu věříte, nebo ne, je spojení s přírodou.

Ta má nesmírně léčivé účinky na tělo a mysl. Psychiatr James S. Gordon, MD upřímně věří v její sílu při sebereflexi a sebeuvědomování.

Ve své nové knize s názvem „The Transformation: Discovering Wholeness and Healing After Trauma“ (v překladu Transformace: Objevování celistvosti a léčení po traumatu) mluví o tom, proč je spojení s přírodou nedílnou součástí posttraumatického léčebného procesu.

Pokud se chcete dozvědět více informací o využití přírody jako bezpečného a účinného způsobu, jak se vyrovnat s traumatem, přečtěte si tento úryvek.

Úryvek z knihy

Výzkumníci po celém světě prozkoumali celou řadu způsobů, jak se umíme spojit s přírodou a veškerými dary, které přináší našemu duševnímu a citovému životu a také našemu zdraví.

Například lidé, kteří se dívají na malby venkovských scenérií, se rychleji zotavují ze stresu a jsou houževnatější než ti, kteří se dívají na malby městského prostředí.

Ženy vyrovnávající se s důsledky traumatu po chirurgickém zákroku při rakovině prsu se dokážou lépe soustředit, když tráví čas v přírodě.

Lidé s depresí procházející lesem mají výrazně lepší náladu než ti, kteří se procházejí ulicemi města.

Gregory Bratman a jeho kolegové ze Stanfordu nedávno dokázali, že obyvatelé města, kteří se procházejí v přírodě po dobu pouze 90 minut, mají sníženou nervovou aktivitu v subgenuálním prefrontálním kortexu.

Jedná se o oblast mozku, která zodpovídá za morbidní přemýšlení, opakované, neproduktivní promítání myšlenek o životě a sobě – tedy přesně za druh poraženecké mentální aktivity, která má vliv na mozek traumatizujících a deprimovaných osob.

Výzkum v Anglii dokazuje, že lidé žijící na farmách, polích anebo loukách jsou méně vystresovaní a deprimovaní a žijí déle než ti, kteří žijí v méně zalesněných oblastech.

Jedna studie naznačuje, že k tomuto účinku přispívají půdní organismy Mycobacterium vaccae, a to tím, že zvyšují hladinu uklidňujícího neurotransmiteru – serotoninu.

Japonská terapie shinrin-yoku (lesní koupel) prokázala léčivou sílu procházek lesem, užívání si výhledů a vdechování vzduchu provoněného listy a kůrou ze stromů.

U lidí, kteří absolvovali tuto terapii ve dvou tuctech lokalit, zjistili sníženou hladinu kortizolu, nižší krevní tlak a sníženou činnost bloudivého nervu – přesně ten druh změn, které by nám měly prospět, když prožíváme trauma anebo chronický stres.

Jak tedy začít?

Nyní již víme, že příroda nám skutečně pomáhá léčit se. Co tedy máme dělat? Kde přesně začít?

Ti z nás, co bydlíme v bytech bez výhledu, procházíme ulicemi bez zeleně, musíme vynaložit více úsilí k tomu, abychom se dostali do přírody a procítili její živou energii.

Naštěstí to není nemožné a stojí to za naši námahu.

Za uplynulých 25 let jsem v New Yorku poznal spoustu lidí závislých na heroinu anebo HIV pozitivních, z nichž byli mnozí dlouho zavřeni ve vězení.

Traumatizovaní a poznačení životem mi vyprávěli příběhy o tom, jak se těšili, když mohli navštívit městský park; procítit vzduch provoněný solí na pláži; vznášet se na vlnách v moři.

S úsměvem na tváři a radostí v očích vyprávěli o chvílích, kdy pěstovali květiny na střeše, schodišti, nebo dokonce okenním parapetu.

Stačí i málo

Využijte čas, kdy můžete být v přírodě – hodinu, odpoledne, den, víkend nebo déle, abyste se dobili energií a uzdravili se, abyste procítili sílu přírody a pochopili její lekce.

20minutová vědomá procházka lesem vás nastartuje a přinese slibované zdravotní benefity.

I já nyní procházím ulicí a všímám si okolitých věcí kolem sebe. Sám pro sebe si říkám, co vidím: listy na stromech, pohupování větví ve větru, zpívající ptáčci poskakující po větvích, bzučící hmyz poletující kolem mé hlavy, pestrobarevní motýli, květiny na dvorcích mých sousedů…

Pokud na vaší ulici chybí zeleň, vyberte se na venkov anebo do parku. I ten vás odmění za vaši námahu a pozornost. Vaše oči upoutají zelené listy a větve stromů.

Pod nohama ucítíte hlínu a kamínky, uslyšíte protékání vody v potoce.

Tím, že budete vnímat rytmus přírody a zapojíte se do opakujících se cyklů zrození a smrti, si připomenete, že změna se odehrává i ve vás – ve vašem vnitřním světě myšlenek a pocitů, orgánů a buněk.

V přírodě můžete procítit – bez námahy anebo rizika, – jak z vašich ramen spadne tíha traumatizujících vzpomínek.

Tímto způsobem poznáte pravdu, kterou potvrzují i vědecké studie: příroda uvolňuje a zbystřuje pozornost, snižuje hladinu stresových hormonů a zvolňuje krok.

Dostáváte od ní vzkaz: traumata z minulosti se vás nebudou držet věčně. Skvělým učitelem je váš dech. Když dýcháte pomalu a zhluboka, můžete cítit spojení mezi světem přírody a světem ve vašem nitru.

Můžete si také připomenout, že toto spojení je osobní a zároveň vesmírné: stromy nám poskytují kyslík, který dýcháme, a oxid uhličitý, který vydechujeme, zas živí je.

Zhluboka se nadechněte, uvolněte se a uvědomte si, že jste součástí přírody, která o vás stále pečuje a živí vás.

Úryvek je z knihy „The Transformation: Discovering Wholeness and Healing After Trauma“ od Jamese S. Gordona, MD

Bylo použito se souhlasem nakladatelství HarperCollins Publishers.

Zdroj: mindbodygreen.com, Zpracovala: Vylectese.cz