Psycholožka vysvětluje, jak nejlépe přinutit mozek zbavit se negativních myšlenek

Už zřejmě víte, že pozitivní myšlení vede k více naplňujícímu životu. To je nám poměrně jasné. Jak ale myslet pozitivně, když naše mysl se neustále soustředí na negativní věci?

A jak přimět mozek k tomu, aby nemyslel na negativní věci čistě přirozeným způsobem, bez léků či alkoholu? To je přesně téma, kterým se zabývá psycholožka Alison Ledgerwoodová.

Zajímavé zjištění psycholožky ohledně negativních myšlenek

Jako profesionální pozorovatelka a sociální psycholožka se Alison vždy zajímala o to, proč lidský mozek inklinuje k negativním myšlenkám.

Všimla si toho i na sobě, když publikovala své vědecké práce. Když byl náhodou článek odmítnut, stále na to myslela. Dokonce i v případě, kdy jiný článek byl akceptován.

Co se tu vlastně děje? Proč se selhání udrží v mysli mnohem déle než úspěch?

Pokud umíte anglicky, v následujícím videu si můžete poslechnout to, na co přišla:

---

Náš tip: Přírodní léčba artrózy: Zjistěte, jak se navždy zbavit bolestí kloubů pomocí bylinek, stravy a cvičení. Více informací zde

---

Pokud anglicky neumíte, máme tu pro vás stručný překlad videa.

Co zjistila psycholožka

Všichni intuitivně víme, že existují různé způsoby přemýšlení nad věcmi. Jak se říká, tutéž sklenici můžete vidět jako poloplnou nebo jako poloprázdnou.

Výzkum potvrdil, že způsob, jak popíšete uvedenou sklenici, mění také to, jak to prociťujete.

Zamysleli jste se někdy nad tím, co se stane, pokud vědomě změníte způsob, jak se na danou sklenici díváte? Je vůbec možné si zvolit způsob nazírání nebo je nám předem dán?

Pro zodpovězení těchto otázek se Alison odhodlala provést jednoduché experimenty.

V jednom z experimentů řekla účastníkům o nové operační metodě. Jedné skupině zdůraznila přínosy procedury (70% účinnost), zatímco u druhé skupiny se zaměřila na rizika (30% míra selhání).

Není divu, že novou proceduru vnímala pozitivněji ta skupina, jejíž mluvila o její přínosech.

Pokud však této první skupině řekla, že je tu i 30% riziko neúspěchu, lidé okamžitě změnili názor a uvedenou proceduru přestali mít rádi.

Když druhé skupině účastníků řekla o 70% míře úspěšnosti, pak názor nezměnili a proceduru stále neměli rádi. Uvízli ve svém prvotním obraze.

Co z těchto experimentů vyplývá

Podle Alison Ledgerwoodové tyto experimenty ukazují, že náš pohled na svět má přirozenou tendenci přiklánět se k negativnímu.

Je snadné přejít od dobrého ke špatnému, ale mnohem obtížnější přejít od špatného k dobrému.

Doslova se musíme mnohem více snažit, abychom začali vidět pozitivní stránku věcí. Vyžaduje to sice námahu, přesto dokážeme mozek natrénovat, aby to dokázal.

Existuje jeden výzkum provedený Institutem UC Davis při Univerzitě v Kalifornii, který říká, že své štěstí a pohodu dokážete dramaticky změnit pouze tím, že si budete pár minut denně psát o věcech, za které jste v životě vděční.

Také můžeme přeformulovat zprávy do pozitivního jazyka a až poté je sdílet s ostatními.

Není žádným tajemstvím, že mnozí z nás si často stěžují na různé věci. Je to jako bychom byli na stěžování si závislí. Když si povídáme s jinými lidmi, jako bychom zapomněli se podělit s nimi o dobré věci a mluvíme pouze o těch špatných.

To je přesně to, co si náš mozek musí nacvičovat – vědomě přetvářet příběhy a události v naší mysli na více pozitivní.

Jinými slovy, začněte si vést deníček vděčnosti a o svých životních potěšeních říkejte ostatním!

Závěr

Na druhé straně, musíme o tom přemýšlet i z perspektivy druhých lidí. Musíme si být vědomi, že zlo se na nás zvykne nalepit. Jedna špatná poznámka může u člověka přetrvat i celý den nebo dokonce týden.

Někdo vás vytočí, pak vytočíte i vy jeho a také ještě někoho dalšího nevinného.

Co když tomu člověku, který na vás příště vyběhne, odpustíte? Například budete mít nepříjemnou číšnici, ale vy jí přesto necháte velké spropitné?

Nikdy nevíte, jaký řetězový účinek může vyvolat váš čin.

Určitě dokážeme přeprogramovat svou mysl a být více pozitivní, více odpouštět a být více vděční za ty krásné příležitosti, které nám nabízí život.

Zpracovala: Vylectese.cz