Sedm znaků dospělého člověka, který jako dítě nebyl dostatečně milován

Myelinace, neboli proces zrání nervových spojení, je dokončen na 80 % již ve věku čtyř let věku dítěte.

Mozek hraje klíčovou roli téměř ve všem, co děláme, co si myslíme nebo co říkáme.

V případě, že se dítěti nedostává dostatek lásky, má to zásadní vliv na vývoj jeho mozku, zejména v tom, že brání vytváření nervových spojení odpovědných za emoce.

Existuje nepopiratelná souvislost mezi dětstvím a osobností člověka a jeho charakterovými vlastnostmi v dospělosti.

Psycholog Peg Streep vysvětluje tuto souvislost podrobněji. Jak tvrdí, i když je dětství každého z nás jiné, dá se z něj odvodit, jaký to bude mít vliv na náš život v dospělosti.

Zážitky z dětství do velké míry formují osobnost člověka a znaky chování. Zde je sedm znaků, jež bude vykazovat dospělý člověk, jemuž se v dětství dostávalo málo lásky:

1. Přecitlivělost

Každý z nás určitě někdy slyšel frázi „neberte si to příliš osobně“. Ve skutečnosti je to velmi dobrá rada.

---

Náš tip: Zdravé a silné kosti: Zjistěte, jak vyléčit osteoporózu, předejít zlomeninám a udržet si pevné kosti až do pozdního stáří. Více informací zde

---

Lidé, kteří řeší své problémy, je pak obvykle přenášejí na ostatní. Pokud však někdo vyrůstal v prostředí, v němž bylo málo lásky, nebrat si věci osobně pro něj není přirozené.

2. Nejistota

Pozitivní prostředí mimo domov, jako například ve škole, na kroužcích či ve sportovních klubech, umí do jisté míry eliminovat negativitu v domácím prostředí.

Pokud se však dítě nemůže spolehnout na ty, kteří jsou mu nejbližší, pak má pocit, že se nemůže spolehnout vůbec na nikoho.

3. Strach z neúspěchu, strach ze selhání

Děti vyrůstající v prostředí, v němž jsou zanedbávány, si bohužel nevybudují smysl k sebeúctě.

Na druhé straně prostředí plné lásky podporuje rozvoj statečnosti a sebedůvěry.

Dítě, jež není milováno, může pociťovat nedostatek sebedůvěry. Obvykle se to projevuje jako strach ze selhání.

4. Nízká emoční inteligence

Děti začínají rozeznávat různé pocity hlavně pomocí gestikulace a slov, které hrají důležitou roli při pochopení negativních emocí. To jim pomáhá vyjádřit své pocity, vyvinout si odolnost a zvládat strach.

U dětí se nemusí rozvinout emoční inteligence, pokud nejsou schopny rozeznávat svůj vlastní emocionální stav.

5. Problémy s důvěrou

Vybudování důvěry vyžaduje stabilní vnější prostředí. Lidé kolem dítěte by měli být během jeho dětství relativně stabilní. Dítě se má cítit v bezpečí.

Bez stabilního prostředí dítě může mít v dospělosti problémy důvěřovat ostatním lidem. V tom případě je pro něj složité vytvořit si jakýkoliv vztah.

6. Úzkost a deprese

U dětí, jež nebyly jako malé dostatečně milovány, se obvykle rozvinou duševní poruchy.

Postupně jak dítě roste, se začínají vynořovat duševní poruchy jako úzkost či deprese.

7. Toxické vztahy

Dětský mozek se učí na základě rozpoznávaní znaků, vzorců a obrázků.

Podle kognitivní neurovědy a psychologie je to proces, při němž se párují informace z aktuálního podnětu a informace uložené v paměti.

Co se týče mezilidských vztahů, nemilované děti budou v dospělosti vyhledávat společnost, jež je jim nejvíce známá – toxické lidi.

Zpracovala: Vylectese.cz