Úryvky z knihy „Skutečný příběh vítězství nad rakovinou“

Naše čtenářka Ľubica Mazuchová se v srpnu 2011 dozvěděla zprávu, které se obává každý z nás. Byla jí stanovena diagnóza rakoviny.

Od té doby prošla dlouhou cestu, která nakonec vedla k úspěšnému vyléčení z této strašné nemoci. O svých zkušenostech napsala i e-knihu.

V dnešním článku vám nabídneme pár úryvků z uvedené knihy.

* * * * *

Úryvek III.

V uvedené společnosti mi doporučili i speciální dietu, kterou bylo třeba dodržovat a která sestávala z pití bylinkových čajů, vyloučení masa a masných výrobků, živočišných tuků, sýrů, mléka atd.

Základem byla zelenina, trochu ovoce a speciální chléb, který jsem si pekla doma ze pšeničných otrub, pšeničných klíčků a lněných semínek.

Přechod na tuto stravu byl dost drastický, nicméně věděla jsem, že byl nezbytný. Zjistila jsem, že se cítím mnohem lépe než dříve; přestala jsem být tak unavená.

Vedlejším efektem bylo hubnutí. Mé změny si všimlo i okolí a známí reagovali pozitivně (zejména na vnější změnu, která byla spojena s krásnějším vzhledem).

Uvědomovala jsem si, že nemám nemocný prs, ale tělo, a že se vyléčím, pokud zvládnu tělo. Operace a ozařování prsu by mě nejen nezachránily, a hlavně by neodstranily skutečnou příčinu mé nemoci.

Dva měsíce uběhly a já měla podezření, že nádor se pomalu zvětšoval, ačkoli fyzicky jsem se cítila velmi dobře a za první dva měsíce „léčby“ jsem zhubla 7 kg. Byl prosinec 2011.

Nicméně netvrdím, že by se můj nádor nezmenšoval proto, že by frekvenční terapie byla neúčinná.

Úryvek IV.

Už podruhé jsem se doslechla o jednom renomovaném a významném onkologovi z Dunajské Stredy, který pomáhá lidem zvládat jejich stav nejen konvenční, ale i nekonvenční medicínou.

Rozhodla jsem se ho navštívit a chtěla jsem slyšet jeho názor. Doufala jsem, že mě v mé léčbě nasměruje dál. Byl začátek května 2012 (9 měsíců od stanovení mé diagnózy).

Objednala jsem se k němu na konzultaci, přijal mě ve své ordinaci a vyšetřil. Slova, která pak vyslovil, mě mírně řečeno šokovala.

Řekl: „Kdybyste byla moje manželka, hned vás vezmu na chirurgii.“

Tento pan doktor mi navrhoval v podstatě jen jedno řešení – biopsii (pouze pro informovanost lékařů), odstranění prsu a chemoterapii. Dokonce mi chtěl pomoct najít profesionálního chirurga, který by to „odborně“ vykonal.

Zeptala jsem se na možnosti operace a ponechání prsu, ale odpověď zněla, že pokud by pomocí chemoterapie došlo ke zmenšení nádoru, možná by se dalo docílit ponechání prsu.

Avšak v jeho hlase jsem cítila, že tato možnost je v mém případě už nepravděpodobná. Lékař doslova řekl, že můj život je v ohrožení a musím jednat velmi rychle. Všechna tato slova ve mně rezonovala a cítila jsem se jako ve špatném snu…

Kromě komunikace ohledně operačního řešení nádoru mi začal klást otázky související s jeho vznikem na duchovní úrovni – moje trápení.

Bylo vidět, že v této oblasti má jistý přehled a že chápe, co nemoc spouští. V podstatě to byl první lékař v mém životě, se kterým jsem se bavila o duchovní příčině a podstatě své nemoci!

Řekla jsem mu, co mě trápí. Avšak samotné vyprávění mi nepomohlo, protože v duchu jsem se snažila smířit s nově vzniklou situací a v myšlenkách jsem se nemohla ubránit představám, jaké to bude žít bez prsu. Do té doby jsem si tuto možnost vůbec nepřipouštěla!

Musím říct, že tento lékař mě opravdu vystrašil k smrti a po hodinové konzultaci jsem od něj odešla psychicky zdeptaná a úplně na dně. Bylo pro mě velmi těžké čelit představě, že přijdu nejen o prs, ale možná i zemřu.

Ani nevím, jak jsem se v ten den dostala domů…

Dny, které následovaly, lze jen velmi těžko popsat. Dívat se na svou ještě malou dcerku a v duchu se s ní „loučit“, zároveň se v její přítomnosti usmívat, aby neviděla, že se její maminka trápí.

Byly i chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát a měla jsem pocit, že umřít bude asi nejlepší řešení. Jen před pár lety jsem se vdala a měla jsem množství plánů do budoucna.

Teď jsem tu měla malou, jen 4roční holčičku, která mě potřebovala, a manžela, se kterým jsme měli společné plány.

Chtěla jsem porodit ještě jedno děťátko a mít šťastnou rodinu. Měla jsem pocit, že můj život, který je teprve v rozkvětu, nemůže jen tak rychle skončit! Někde v koutku duše jsem věřila, že toto není můj konec.

* * * * *

Doufáme, že se vám úryvky knihy líbily a dodaly vám sebevědomí a povzbuzení, že se ani ve složité životní situaci není třeba vzdávat, protože vždy existuje naděje a šance na vyléčení.

Zpracovala: Vylectese.cz