Vaši předkové spávali jinak než vy: Děláme to nesprávně?

Neustále se objevují vědecké i historické důkazy, které naznačují, že způsob, jakým většina z nás spí, pro nás možná ve skutečnosti není dobrý.

V roce 2001 publikoval historik Roger Ekirch z univerzity Virginia Tech studii z více než 15 let trvajícího výzkumu.

Objevilo se v ní velké množství historických důkazů, že lidstvo vlastně spávalo ve dvou různých časových blocích.

V roce 2005 vydal knihu s názvem „Na sklonku dne: noc v minulosti“, obsahující přes 500 odkazů o zvláštním způsobu spánku.

Ty odkazovaly na deníky, lékařské knihy, literaturu a podobně z různých zdrojů, počínaje Homérovou Odysseou až po současné kmeny v Nigérii a jiné.

Nejde tu jen o množství odkazů – jde hlavně o způsob, jakým o tom mluví, jako by šlo o něco všeobecně známého. – Ekirch (zdroj)

Co se výzkumem zjistilo

Ekirchovým výzkumem se zjistilo, že jsme ne vždy spávali v průměru 8 hodin v kuse. Místo toho jsme v noci spávali ve dvou kratších časových úsecích.

Celé spaní se dělo v časovém rámci 12 hodin, který začínal 3-4 hodinami spánku, po něm byli lidé asi 3 hodiny vzhůru a následně spali znovu až do rána.

---

Náš tip: Přírodní léčba artrózy: Zjistěte, jak se navždy zbavit bolestí kloubů pomocí bylinek, stravy a cvičení. Více informací zde

---

Nějaký výzkum v tomto směru dělal v devadesátých letech minulého století i psychiatr Thomas Wehr. Provedl experiment, při kterém celý měsíc vystavovali 14 lidí na 14 hodin denně úplné tmě.

Čtvrtý týden si účastníci dokázali osvojit zcela odlišný model spánku. Šlo o model, který se zcela shodoval s Ekirchovým návrhem, jak bychom měli spát; subjekty spaly přibližně 4 hodiny, nato se na několik hodin probudily a potom spaly až do rána.

Ekirch zjistil, že odkazy na první a druhý spánek se začaly vytrácet někdy koncem 17. století. Začalo to mezi horními městskými vrstvami v severní Evropě a v průběhu následujících 200 let proniklo i ke zbytku západní společnosti.

Ve dvacátých letech 20. století už představa prvního a druhého spánku z našeho společenského vědomí úplně vymizela. (Zdroj)

Možné důvody, proč tomu tak bylo

Jedním z důvodů mohlo být, že tento typ děleného spánku je vlastně pro lidské tělo přirozený, alespoň podle toho, co naznačuje experiment psychiatra Thomase Wehra. Jsou však i jiné teorie.

Historik Craig Koslofsky naznačuje:

Asociace, spojující se s nocí, nebyly do 17. století dobré. Noc byla místem obydleným lidmi špatné pověsti – zločinci, prostitutkami a opilci.

I ti bohatí, kteří měli na svíčky, utráceli raději své peníze za něco lepšího. S ponocováním nebyla spojena žádná prestiž ani společenská hodnota. (Zdroj)

Změnilo se to však v roce 1667, kdy se Paříž stala prvním městem na světě s osvětlenými ulicemi, a nakonec se zůstávat vzhůru dlouho do noci stalo společenskou normou v celé Evropě.

A potom přišla průmyslová revoluce:

Lidé rozhodně začali být velmi vnímaví k času a citliví na efektivitu již před 19. stoletím, průmyslová revoluce však tento přístup nesmírně urychlila. (Zdroj)

Nakonec jsme dospěli do bodu, kdy rodiče nutili své děti chodit spát v určitou hodinu, čímž je násilně vytrhli z převládajícího modelu děleného spánku.

Mnoho problémů se spaním má kořeny v tom, že lidské tělo dává přirozeně přednost dělenému spánku.

Ekirch je přesvědčen, že mnohé současné problémy se spánkem pramení z toho, že lidské tělo dává přirozeně přednost dělenému spánku.

Je přesvědčen, že naše historické modely spánku mohou být příčinou, proč tolik lidí trpí stavem zvaným „insomnická porucha spánku“, při níž se lidé budí uprostřed noci a mají problém znovu usnout.

Tento typ stavu se poprvé objevil koncem 19. století, přibližně ve stejnou dobu, kdy začal mizet dělený spánek.

Po většinu evoluce jsme spávali jistým způsobem. Budit se uprostřed noci je součástí normální lidské fyziologie.

Představa, že musíme spát v uceleném bloku, může být škodlivá, když u lidí, kteří se v noci budí, vyvolává úzkost, protože sama tato úzkost může bránit spánku a pravděpodobně prosakovat i do bdělého života.  – psycholog Greg Jacobs (Zdroj)

Podle Russella Fostera, profesora cirkadiánní neurovědy z Oxfordu:

Mnozí lidé se v noci probudí a panikaří. Já jim říkám, že zažívají návrat k bimodálnímu modelu spánku. Většina lékařů však stále odmítá uznat, že ucelený osmihodinový spánek může být nepřirozený.

Více než 30 % zdravotních problémů, které lékaři řeší, pramení přímo či nepřímo ze spánku. Ve vzdělávání lékařů se však spánek ignoruje a je jen velmi málo center, které se výzkumu spánku věnují.  (Zdroj)

Pokud jde o to, co lidé v době této bdělosti mezi spánky dělali, Ekirchův výzkum naznačuje, že tento čas využívali především na rozjímání nad svými sny, četli si, modlili se nebo se zúčastnili spirituálních obřadů.

Zpracovala: Vylectese.cz