Vděčnost je zvláštní věc. V některých částech světa může být extrémně vděčný ten, kdo dostane sklenici čisté vody, trochu jídla nebo obnošený pár bot.
Jinde se můžete setkat s tím, jak si ti, co mají všechno, neustále na něco stěžují. To, co dnes máme, je přesně to, co jsme vždy chtěli. I přesto však přetrvává přesvědčení, že klíčem ke štěstí je získávání dalších a dalších hmotných statků.
Kde sídlí štěstí?
Jistěže, může to být pravda, ale takové štěstí je jen dočasné. Pravdou je, že štěstí je vnitřní záležitostí.
Je to záležitost našeho pohledu, a ve světě, kde jsme soustavně nuceni cítit se, jako by nám něco chybělo, a chtít stále více, může být obtížné dosáhnout skutečného štěstí.
Mnozí z nás se dívají na vnější faktory, ve skutečnosti to však souvisí s naší vnitřní prací.
Jedná se o něco, co nyní začíná chápat i věda. Ukazuje to i současný výzkum, jehož autorem je Výzkumné centrum bdělosti mysli Kalifornské univerzity v Los Angeles. Podle těchto vědců:
„Pocity vděčnosti mění molekulární strukturu mozku, udržují činnost šedé hmoty a dělají nás zdravějšími a šťastnějšími. Když pociťujete štěstí, působí to na nervový systém. Jste klidnější, méně vznětliví a vzdorovití. Jedná se o skutečně skvělý způsob, jak pečovat o svou pohodu.“
Studie zkoumající štěstí
Je mnoho studií prokazujících, že lidé, kteří dávají jiným, bývají mnohem šťastnější a zažívají méně deprese. Pro jednu studii výzkumníci vybrali účastníky s duševními poruchami, včetně těch, co trpěli úzkostí a depresí.
Studie zahrnovala téměř 300 dospělých lidí, jejichž náhodně rozdělili do tří skupin. Tato studie byla provedena na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Všem skupinám byly poskytnuty poradenské služby, ale první skupině byl zadán pokyn napsat každý týden po dobu tří měsíců vděčný list nějaké osobě, zatímco druhá skupina měla psát o svých nejhlubších myšlenkách a pocitech z negativních zkušeností. Třetí skupina neprováděla žádnou písemnou aktivitu.
Na co vědci přišli? Ve srovnání s účastníky, kteří psali o negativních zkušenostech, nebo s těmi, kteří jen přijali poradenství, ti, kteří psali dopisy vděčnosti, udávali výrazně lepší duševní zdraví už 12 týdnů po skončení písemného cvičení.
To naznačuje, že vděčnost může být prospěšná nejen pro zdravé jedince, ale také pro ty, co bojují s obavami o své duševní zdraví (více ZDE…).
Vlastně se zdá, že praktikování vděčnosti po přijetí psychologického poradenství přináší větší užitek než samotné poradenství, a to i tehdy, když je cvičení vděčnosti krátké.
Předešlá studie o vděčnosti, provedená Robertem A. Emmonsem, PhD. na Kalifornské univerzitě v Davisu a jeho kolegou Mikem McCulloughem z Univerzity Miami, náhodně zadala účastníkům jeden ze tří úkolů.
Každý týden měli krátké shrnutí. Jedna skupina popisovala pět věcí z předcházejícího týdne, za které byla vděčná, další skupina zaznamenávala každodenní problémy předcházejícího týdne, které se jí nelíbily, a neutrální skupina byla požádána o uvedení pěti událostí anebo okolností, které na ní udělaly dojem, ale nebylo jí řečeno, zda se má zaměřit na to pozitivní, nebo to negativní.
O deset týdnů později měli účastníci z vděčné skupiny lepší pocit ze svého života a byli o 25 % šťastnější než problémová skupina. Méně si stěžovali na zdravotní stav a v průměru o 1,5 hodiny více cvičili.
Co všechno pro nás dělá vděčnost
Výzkumníci z Berkeley identifikovali, jak by vděčnost mohla fungovat v našich myslích a tělech. Ze svého výzkumu nám poskytli čtyři postřehy, které naznačují, co způsobuje psychologické přínosy vděčnosti. Jedná se o následující:
- Vděčnost nás zbavuje toxických emocí;
- Pomáhá nám i tehdy, když ji nesdílíme;
- Její zdravotní přínosy vyžadují čas a cvičení. Možná ji nebudete pociťovat hned;
- Má přetrvávající účinky na mozek.
Část s mozkem je velmi zajímavá. Výzkumníci z Berkeley pro měření mozkové aktivity využili funkční zobrazování magnetickou rezonancí (fMRI), zatímco lidé z každé skupiny plnili úkol „zaplať předem“.
Během úkolu dostávali peníze od „milé osoby“. Jediným požadavkem této osoby bylo, aby peníze někomu předali, pokud pociťují vděčnost.
Dělali to proto, že chtěli rozlišovat mezi činy motivovanými pocitem vděčnosti a činy vyvolanými jinými motivacemi, jako pocit vděčnosti za pocit dluhu, zavázanosti nebo viny.
Důležité je to proto, že vděčnost nelze předstírat, musíte ji opravdu cítit. Pokud ji necítíte nebo ji procvičujete podnikáním nezbytných kroků, jako je vedení deníku vděčnosti, možná neprožíváte tolik radosti a štěstí.
Ve světě, kde se emoce neučí ve škole a důraz se klade na snahu získat co nejlepší známky, není nic nenormálního, když máte problém pociťovat vděčnost.
Obzvláště pochopitelné je to tehdy, když jste vyrůstali na západě, který je plný konzumu a konkurence. Tedy ve světě, kde jsme soustavně nuceni pociťovat, že nám něco chybí, a proto musíme usilovat o víc.
Účastníci byli požádáni o ohodnocení, jakou vděčnost pociťovali k osobě, která jim dávala peníze a do jaké míry chtěli platit předem z dobročinného důvodu, a také o ohodnocení toho, jak provinile by se podle nich cítili, kdyby nepomohli. Dostali dotazníky na posouzení vděčnosti, jakou pociťovali.
U všech účastníků se potvrdilo, že když se cítili vděčnější, aktivita jejich mozku se lišila od aktivity vztahující se k pocitům viny a touze pomoct.
Konkrétně bylo zjištěno, že když lidé, kteří jsou celkově vděčnější, vynaložili na záležitost více peněz, projevovali zvýšenou neurální senzitivitu ve střední části prefrontálního kortexu, oblasti mozku související s učením a rozhodováním.
To naznačuje, že lidé, kteří jsou vděčnější, si také dávají více záležet na tom, jak vděčnost projevují.
Nejzajímavější zjištění ohledně vlivu vděčnosti na mozek
Nejzajímavější bylo, že po porovnání těch, kteří psali vděčné listy, s těmi, kteří tak nečinili, pisatelé dopisů vděčnosti vykazovali na funkční magnetické rezonanci zvýšenou aktivaci ve střední části prefrontálního kortexu.
Ohromující je to proto, že tento účinek byl zjištěn tři měsíce potom, co začalo psaní dopisů. To ukazuje, že jednoduché vyjadřování vděčnosti může mít přetrvávající účinky na mozek.
Ačkoliv toto zjištění není konečné, naznačuje, že praktikování vděčnosti může pomoci trénovat mozek k tomu, aby byl citlivější k prožívání vděčnosti, což by mohlo časem přispět ke zlepšení duševního zdraví.
Důležité je také všimnout si, že nedávná studie objevila mozkovou síť, která „vyvolává pocity vděčnosti. Studie by mohla být hnacím motorem k dalšímu výzkumu, jak tyto ‚stavební kameny‘ přeměňují sociální informace ve složité emoce“.
A co srdce?
Výše uvedená práce a výzkum jsou skvělé, ale kde tyto pocity prožíváme? Očividně nejsou produktem našeho mozku, ale produktem našeho vědomí (více ZDE…), a když je pociťujeme, mozek reaguje.
Výzkumníci nyní objevují, že reaguje i srdce a ve skutečnosti by mohlo být za vysílání těchto signálů do mozku odpovědné právě ono.
Skvělou prací v Institutu HeartMath odvedla skupina prestižních a mezinárodně uznávaných lídrů v oblasti fyziky, biofyziky, astrofyziky, vzdělávání, matematiky, strojírenství, kardiologie, biofeedbacku a psychologie (a také dalších vědních disciplín).
Jejich práce dokázala, že když člověk pociťuje opravdu pozitivní emoce, jako je vděčnost, láska anebo uznání, srdce vyrývá odlišný vzkaz, který rozhoduje o tom, jaký druh signálů je vysílán do mozku.
A nejen to. Jelikož srdce vytváří největší elektromagnetické pole v těle, institut dokázal shromáždit významné množství údajů.
Podle Rolinho McCrateyho, PhD a ředitele výzkumu v HeartMath:
„Do těchto polí se vlastně kódují a modulují emoční informace. Tím, že se učíme měnit své emoce, měníme informace zakódované do magnetických polí, která jsou vyzařována srdcem, což může mít vliv na osoby v našem okolí.
Jsme zásadně a hluboce propojení s sebou navzájem a také s celou planetou.“
Další významný závěr, ke kterému institut dospěl:
„Jedním z důležitých způsobů, jakými může srdce mluvit s mozkem a ovlivňovat ho, je, když je srdce koherentní – zažívající stabilní model sinusových vln v jeho rytmech.
Když je srdce koherentní, tělo, včetně mozku, začíná pociťovat všemožné přínosy, mezi které patří větší duševní jasnost a schopnost, včetně lepšího rozhodování.“
Nejen mozek ovlivňuje srdce. Funguje to i opačně
Srdce vysílá více signálů do mozku, než je vysílá mozek do srdce. Ještě zábavnější je fakt, že tyto srdeční signály (ze srdce do mozku) mají opravdu významný vliv na fungování mozku.
Zjištění výzkumu ukázala, že když praktikujeme srdeční soudržnost a vyzařujeme lásku a soucit do svého okolí, naše srdce vytváří v prostředí elektromagnetické vlnění, které napomáhá sociální soudržnosti, ať už je to doma, na pracovišti, ve třídě, nebo u stolu.
Když srdeční soudržnost vyzařuje více jednotlivců, vytváří to energetické pole, které ostatním usnadňuje spojení s vlastním srdcem.
„Teoreticky je tedy možné, že dostatek lidí vytvářejících individuální a sociální soudržnost by skutečně mohl přispět k rozvoji globální koherence.“ – McCratey
Výzkumníci zatím zjistili, že srdce komunikuje s mozkem a tělem čtyřmi způsoby:
- neurologickou komunikací (nervový systém)
- biofyzikální komunikací (tepová vlna)
- biochemickou komunikací (hormony)
- energetickou komunikací (elektromagnetická pole)
„Výzkum Institutu HeartMath demonstroval, že rozličné modely srdeční aktivity (provázející různé emociální stavy) mají rozdílné účinky na kognitivní a emocionální funkce.
Během stresu a negativních emocí, kdy je model srdečního rytmu nerovnoměrný a rozkolísaný, příslušný model nervových signálů putujících ze srdce do mozku brání v lepší kognitivní funkci.
To omezuje naši schopnost jasně myslet, pamatovat si, učit se, používat logiku a přijímat správná rozhodnutí.
V protikladu k tomu, ucelenější a stabilnější model srdečního poselství mozku během prožívání pozitivních emocí má opačný účinek. Napomáhá kognitivní funkci a zesiluje pozitivní pocity a emocionální stabilitu.“
Vděčnost a pozitivní emoce mohou změnit svět
Zasahuje to ještě hlouběji…
Prostředí kolektivního pole ovlivňuje energie každého z nás. To znamená, že emoce a záměry každého člověka vytvářejí energii, která ovlivňuje kolektivní pole.
Prvním krokem k rozpuštění společenského stresu v globálním poli je převzít osobní zodpovědnost za své vlastní energie. To můžeme udělat zvýšením své osobní koherence a zvýšením míry své vibrace, což nám pomáhá více si uvědomovat myšlenky, pocity a postoje, kterými denně krmíme své pole.
V každém okamžiku máme možnost volby vzít si k srdci význam záměrného ovládání svých energií (více ZDE…).
„Je to svobodná vůle nebo lokální svoboda, co může vytvářet globální soudržnost.“ – Dr. Deborah Rozmanová, prezidentka společnosti Quantum Intech.
Tento druh práce naznačuje, že lidské vědomí může obecně změnit svět.
Studie zkoumala vliv meditace na válečný konflikt
Jedna studie byla provedena během izraelsko-libanonské války v 80. letech minulého století.
Dva profesoři z Harvardovy univerzity dali dohromady osoby se zkušenostmi s meditací v Jeruzalémě, Jugoslávii a Spojených státech a požádali je, aby v různých intervalech po dobu 27 měsíců zaměřovali svou pozornost na oblast konfliktu.
Během trvání studie klesly úrovně násilí v Libanonu o 40 až 80 % pokaždé, když byla na místě meditující skupina. Průměrný počet zabitých lidí klesl z 12 na 3 denně a počet zranění klesl o 70 %.
Dalším skvělým příkladem je studie provedená v roce 1993 ve Washingtonu D.C., která prokázala 25% pokles míry kriminality potom, co s tímto záměrem meditovalo během určitého časového období 2 500 meditujících.
Tento druh informací silně koreluje s kvantovou fyzikou, protože mnoho experimentů v této oblasti a také oblasti parapsychologie (telepatie, pozorování a léčení na dálku) naznačuje podobná zjištění.
Parapsychologie ukázala lepší výsledky než farmaceutické léky
Platí to už od roku 1999. Profesorka statistiky Jessica Uttsová z Kalifornské univerzity v Irvine publikovala studii prokazující, že parapsychologické experimenty vytvářejí daleko silnější výsledky než ty, které ukazují, jak každodenní dávka aspirinu pomáhá předcházet infarktům.
Také ukázala, že tyto výsledky jsou daleko přesvědčivější než výzkum rozličných léků, jako jsou ty s antiagregačním účinkem.
Tato studie má statisticky významné dopady, ale i přesto je silně ignorována a označována za pseudovědu. Jednoduše proto, že je v rozporu s dlouhodobými přesvědčeními, kterých se neumíme vzdát.
Časy se však mění…
„Mnoho let jsem pracovala s výzkumníky, kteří odváděli velmi důslednou práci [v parapsychologii], včetně roku, který jsem strávila prací na plný úvazek na tajném projektu pro americkou vládu, aby se zjistilo, zda bychom tyto schopnosti mohli využít pro sběr utajovaných skutečností během studené války.
Na konci tohoto projektu jsem napsala zprávu pro americký Kongres, v níž se uvádělo to, co stále považuji za pravdivé. Údaje podporující jasnozřivost a možná další související jevy jsou statisticky dost silné a bylo by moudré je akceptovat, pokud se týkají něčeho světštějšího.
I přesto většina vědců možnou existenci těchto schopností odmítá, aniž by se podívala na údaje! A druhým extrémem jsou ti, kteří tomu skutečně věří, ale svou víru zakládají pouze na vyprávěních jiných a osobních zkušeností.
Zeptala jsem se pochybovače, zda existuje nějaké množství důkazů, které by je přesvědčili, a oni odpověděli slovy „zřejmě ne“.
Zeptala jsem se jich, jaký původní výzkum četli a většinou připustili, že nečetli žádný. Není právě to definice pseudovědy vynášející závěry spíše na základě přesvědčení než údajů?“
– Uttsová, vedoucí katedry statistiky na Kalifornské univerzitě v Irvine (Dean Radin, Skutečná magie)
Ponaučení
Emoce a další faktory spojené s vědomím mají sílu měnit náš vnitřní svět způsoby, kterým ještě nerozumíme.
Tato zjištění ukazují, jak může vědomí měnit fyzický/materiální svět, a to je úžasné.
Potvrzuje to myšlenku, že pokud dokážeme pomocí vděčnosti, soucitu a meditace změnit svůj vnitřní svět, z vnějšího světa můžeme udělat lepší a klidnější místo pro život.
Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Vylectese.cz
Děkuji za článek, krásné shrnutí-.