Víte jak si vybudovat super paměť? (Přikládáme detailní postup)

Náš mozek není uzpůsoben k tomu, aby si zapamatoval všechno, s čím přijdeme do styku. Pokud nejste jeden z těch vyvolených s fotografickou pamětí, detaily z toho, co si přečtete, se velmi rychle vytratí.

Jak často se vám stává, že si vybavujete, jak jste článek četli, ale za nic na světě si nevzpomínáte, o čem byl?

Poznáváte název filmu, ale vůbec se vám nevybavuje jeho obsah, i když jste ho viděli? Pokud běžně zapomínáte na věci, které jste četli, nebo filmy, které jste viděli, nejste v tom sami.

Vzpomeňte si na to, co jste měli včera k obědu nebo co jste dělali přes víkend. Tyto vzpomínky jsou zřejmě mlhavé, protože jsou pro vaše přežití nepodstatné.

Náš mozek má přibližně 8 GB kapacitu na vzpomínky, které si dokážeme vyvolat okamžitě, a do tohoto výběru se dostanou jen ty nejdůležitější informace. Proto jsou nepodstatné informace jakoby rozmazané.

Lidský mozek není předurčen zapamatovat si kvanta informací a údajů. Každý den jsme bombardováni množstvím stimulů.

Kdybychom všechny zpracovali a zapamatovali si je, zřejmě bychom nemohli správně fungovat. Mozek třídí všechny druhy informací a zážitků a odděluje ty podstatné od bezvýznamných.

Když něco čtete poprvé, cílem je dočíst to do konce

Nezáleží na tom, jak moc se těšíte, že se podíváte na nějaký film nebo přečtete knihu. Pokud se jejich obsah nespojuje s vaším přežitím, je možné, že brzy zapomenete, co jste viděli či četli.

Zčásti je to proto, že vaším hlavním cílem bylo podívat se na film nebo přečíst knihu. Pokud jsou pro vás nové a nepoznané, zaměřujete se hlavně na to, abyste „dokončili příběh“.

Když tuto touhu naplníte, zřejmě zapomenete, co jste viděli. Dokončit sledování filmu či čtení knihy neznamená zapamatovat si všechny detaily.

U lidí se vzpomínky ukládají pomocí procesu nazývaného kódování. Náš mozek kóduje informaci lépe tehdy, pokud si ji dokáže dát do souvislosti s již existujícími zkušenostmi.

Když se s informací setkáváme poprvé, podobá se to tomu, když míjíme neznámé chodce na ulici. Neurony zpracovávají, že jste někoho potkali, a tam to také končí.

Nedochází k žádnému rozpoznání a když situace pomine, pravděpodobně si už nepamatujete, koho jste to vlastně viděli.

Někteří lidé si však pamatují, co viděli. Proč?

Může být pro vás frustrující, když se vám nedaří vzpomenout si na to, co jste právě viděli, nebo situace, kdy narazíte na člověka, který si jakoby pamatuje úplně všechno, vás může přivádět až do šílenství.

Může to být kamarád citující detailní výňatky z filmu, který jste spolu viděli před několika měsíci.

Už je to dávno, co se skvělé věty z filmu vytratily z vaší mysli, ale váš kamarád o nich stále mluví. Jak to jenom dělá?

Tito lidé nemají nějakou výjimečnou paměť, ale přistupují k informaci aktivně. Tím, že informace zpracovávají aktivně, dokážou v krátkém čase opakovaně prožít detaily z knihy nebo scény z filmu.

Informace si opakují a spojují, až si je osvojí.

Je to jako když chodíte každý den stejnou cestou a potkáváte stejné lidi. Začnete je rozpoznávat a všímáte si jich více, protože už se vám zdají poměrně známí.

Podobně i vaše neurony mohou snadno vytvořit nová spojení, pokud je požádáte, aby se „vrátily“ a znovu analyzovaly novou informaci namísto toho, aby ji jen pasivně „pozorovaly“.

Klíčové je vidět, spojit si a zopakovat

Čím aktivněji přistupujete ke zpracovávanému obsahu, tím snadněji si ho zapamatujete. Pokud vaše neurony opakovaně „navštěvují“ tentýž objekt, je pro ně jednodušší vytvořit nová spojení.

Představte si to jako procházku lesem. Nejprve nevidíte žádnou cestičku, ale pokud tudy budete chodit pravidelně každý den, nakonec vytvoříte chodník.

Tam, kde jste museli kráčet opatrně a pomalu, se budete moci pohybovat rychle a bez problémů. Váš mozek podobně pracuje s pamětí. A vy chcete pro své neurony vytvořit známé chodníky.

Nespoléhejte se na svou krátkodobou paměť

Když něco vnímáte poprvé, pravděpodobně zapomenete mnoho detailů. Je těžké zapamatovat si detaily, protože je to příliš mnoho nových informací.

Při čtení knihy či sledování filmu se možná někdy přistihnete, jak jste posedlí tím, co se děje. Vaším cílem je dostat se na konec.

Pomáhá, pokud se k obsahu vrátíte několikrát. Jelikož už budete vědět, co se stane a jak to skončí, lépe si vychutnáte detaily.

Opětovné sledování nebo čtení nestačí

Pokud i dokola vnímáte nějakou informaci, neznamená to, že zůstane uložena ve vaší hlavě.

„Biflování“ (memorování) vám nepomáhá vytvářet si významová propojení s tím, na co se díváte.

Abyste si něco zapamatovali, musíte to někde „aplikovat“ čili použít. Namísto pasivního přijetí informace nebo snahy našprtat se ji nazpaměť, se pokuste vytvářet spojení.

Pokud dokážete použít to, co jste se naučili či zjistili, a získáte i zpětnou vazbu a pak znovu použijete tuto koncepci se zpětnou vazbou, zapamatujete si tak věci mnohem snadněji.

To, že si přečtete recept, vás nenaučí vařit. Vaření jídla a zpětná vazba, kterou vám poskytnou vaše chuťové pohárky a pochvaly od ostatních, vám už zřejmě v mysli ulpí.

To, že se na někoho díváte jak cvičí, určitě nemá tentýž efekt, jako když cvičíte vy sami. Celá koncepce je pro vás zbytečná, pokud ji nepoužijete v praxi.

Když tuto koncepci aplikujete ve svém životě, informaci si osvojíte snadněji. Porovnejte si, jaké to bylo, když jste museli do práce vycestovat poprvé, a jaké je to dnes.

Poprvé jste přemýšleli nad každým krokem, dnes se už nad tím ani nepozastavíte. Neuronová propojení upevňuje právě kombinace opakování a používání.

Než začnete číst či dívat se, mějte v hlavě připravenou otázku, na kterou chcete najít odpověď

Když si vyberete knihu nebo si sednete k filmu, mějte pro to v mysli připraven důvod. Pokud to bude celé „jen tak“, půjde prostě jen o to, abyste dočetli nebo zhlédli do konce.

Připravte si předtím otázku, na kterou se chystáte najít čtením knihy nebo sledováním filmu odpověď.

Pokud se například chystáte „jen tak“ číst knihu Síla zvyku, asi vám tato kniha hodně nedá. Pro každého, kdo nemá zájem vypěstovat si nějaký zvyk, bude tato kniha bezvýznamná, bez ohledu na to, zda je dobrá.

Na druhé straně, pokud máte již před čtením v plánu skoncovat s nějakým vaším konkrétním zlozvykem, můžete si to, co čtete, propojovat se sebou.

Když narazíte na kapitoly, které se vás týkají, snažte se propojit je se svým životem. Zvýrazněte je, pište si poznámky nebo si je jinak označte.

Velmi nápomocné je psát si poznámky z důležitého obsahu rukou.

Lidé, kteří sledují hodně filmů a čtou mnoho knih, ale nedokáží si je zapamatovat, plýtvají svým časem. Vlastně nenačerpali žádné informace, které by jim mohly být k užitku.

Pokud se chcete vyhnout tomu, že všechno zapomenete, aplikujte to ihned, jak se dá, a obsah si často opakujte.

Mysl jako ocelová past

Je možné, že pokud si tento článek neuložíte, nezvýrazníte a nepropojíte se svým životem, zítra si už nebudete pamatovat, že jste ho četli.

Označte si ho a vraťte se k němu později, abyste si zapamatovali, co je třeba dělat, aby vaše paměť lépe fungovala.

Bezmyšlenkovité sledování filmů a čtení knih je ztrátou času. To, co vidíte a čtete, se snažte propojit si s významem.

Myslete na to, o co přijdete, pokud nevyužijete tuto šanci naučit se zapamatovat si věci.

Zpracovala: Vylectese.cz