Výzkumníci prozrazují, že děti, kterým se dostává více objetí, mají vyvinutější mozek

Nic se nedá přirovnat k vroucnosti a bezpečí, kterých se vám dostává v náručí milované bytosti. Prostý akt předávání a přijímání upřímných objetí vám dokáže zcela změnit náladu.

Cítíte se být milovaní, důležití, jedineční a v naprostém bezpečí. Nejsem si jistý, jestli vůbec existuje nějaká činnost, která by dokázala nahradit pocity odevzdání a přijetí objetí.

Je dobré, že co se týče objetí, je dávat totéž, co přijímat, že ano? A nyní věda říká, že díky objetím můžete být chytřejší.

Pokud měříte asi šedesát centimetrů a vážíte zhruba pět kilo, může se vám lépe vyvíjet mozek. Výzkumníci prozrazují, že děti, kterým se dostává více objetí, mají lépe vyvinuté mozky.

Malé děti a vývoj jejich mozku skrze dotyk

Když uvažujeme o učení, máme na mysli čtení, studium, používání našich rukou, počítání a další postupy. Jako malé děti jsme začali objevovat skrze dotyk.

Jako první z našich pěti smyslů se vyvíjí hmat. Pomocí hmatu se novorozenec orientuje ve svém novém světě.

Podle článku z časopisu Stanford’s Medicine Dr. Susan Croweová, porodnice a ředitelka Dětské nemocnice Lucile Packardové, uvádí hned po narození devět instinktivních fází:

„Porodní pláč, utišení, probuzení, aktivita, odpočinek, plazení (pohyb směrem k prsu), familiárnost, sání a spánek.“

Jakmile nastane pro matku a její dítě fyzické bezpečí, je čas na kontakt skrze kůži a na nasměrování dítěte ke kojení.

Už jen samotné držení dítěte v průběhu první hodiny bez ohledu na kojení, může pomoci normalizovat jeho tělesnou teplotu, srdeční puls a rytmus dýchání.

U mnoha dětí také snižuje množství křiku. Současně s tím matka vylučuje více relaxačních hormonů. Také je to čas vytváření pout mezi matkou a dítětem.

Pokud dítě drží i otec, začínají se vytvářet pouta i mezi nimi.

Přínosy masírování miminka

Do této zkušenosti vytváření pout mohou být začleněny i masáže miminek. Tentýž článek v časopise Stanford’s Medicine uvádí celou řadu zdravotních přínosů.

Podle Maureen McCaffrey, certifikované instruktorky masáží v Dětské nemocnici Lucile Packardové, těmito přínosy jsou:

• lepší spánkový režim dítěte,
• dítě si zřejmě více uvědomuje, že je milované, přijímané a v naprostém bezpečí,
• zlepšené trávení a vyprazdňování,
• rychlejší přibírání,
• matka a dítě působí uvolněněji,
• u dětí se zlepšuje neurologická činnost.

Další studie provedená na univerzitě ve Washingtonu se zaměřila na nalezení oblasti mozku, kterou dítě registruje „pociťovaný“, jakož i „pozorovaný dotyk“.

Tato studie dokazuje, že miminka umí rozlišovat mezi skutečným fyzickým dotykem a obrazem ruky, která se dotýká jiné osoby.

Studie zjistila, že kolem sedmého měsíce věku už dítě dokáže nejen chápat koncept svého „já“, ale také ví, že jeho tělo není tělo jiné osoby.

Síla dotyku pro miminka

Toto poznání je tím, co vytvořilo základ pro napodobování chování jiných, jakož i rozvoj empatie. Pomocí speciální zobrazovací metody vědci zjistili, že dotyk se zaznamenává v somatosenzorickém kortexu.

Místo a síla signálu v somatosenzorickém kortexu, ve kterém byla zaznamenána změna, se měnily v závislosti na tom, jestli šlo o skutečný dotyk, ve které části těla k dotyku došlo, nebo jestli šlo o obraz.

Fascinující bylo zjištění, že miminko ještě předtím, než se naučí chodit nebo poznat slova pro části těla, již chápe, že jeho ruka a noha se hýbou stejně jako u jiné osoby.

Napodobováním způsobu pohybu jiné osoby je dítě schopno hýbat se taky. Právě tento proces umožňuje imitaci a později i empatii.

Ve studii opačného zaměření vědci zjistili újmu u dětí, kterým se nedostávalo dost objetí.

Zpráva v časopise Pediatric Child Health uvádí výsledky různých studií, z nichž jedním byl výsledek poskytování dotyku dětem, které o něj byly ukráceny.

Studie se zaměřila hlavně na pohyb končetin jako formu senzorické stimulace. Vědci zjistili, že po deseti minutách hlazení po dobu deseti týdnů miminka méně „zlobila“.

U miminek s dvaceti minutami každodenní hmatové stimulace po dobu deseti týdnů se zlepšily výsledky vývoje.

V případě předčasně narozených dětí hlazení rukou a nohou a jejich mírný pohyb prokázaly přibírání, delší bdělost, větší mobilitu, lepší adaptaci na opakované podněty a uvědomování si svých těl.

Po roce byly zaznamenány skvělé výsledky v tělesné hmotnosti, růstu a motorických dovednostech a také došlo ke zmírnění symptomů mírné neurologické dysfunkce.

Oxytocin a objetí

Oxytocin je hormon a neurotransmiter, který se nám vytváří v hypothalamu a je vylučován naší hypofýzou. Jeho hladiny stoupají během kojení, orgasmu a objetí.

Co se týče účinku na miminka a jejich vývoj, oxytocin přispívá k vytváření pout mezi matkou a jejím dítětem. To by mohlo vysvětlovat, proč kojení zvyšuje hladinu hormonů u ženy.

Má tendenci pěstovat pocity důvěry, vzájemné blízkosti a mateřského instinktu či péče. Ironií je, že vědci z Weizmanova institutu v Izraeli zjistili, že tento hormon je v embryonálním mozku stavební jednotkou pro své vlastní budoucí dráhy krevních cév.

Napomáhá tedy schopnosti dítěte vytvářet oxytocin poté, co se mu plně vyvine mozek.

Přestože oxytocin dostal přezdívku „hormon lásky“ nebo „hormon objetí“, není to s ním tak jednoduché, jak se původně myslelo.

Původně byl známý jako hormon, který po svém uvolnění do krve pomáhá při kontrakcích dělohy během porodu a vyvolává porod.

Později se zjistilo, že reaguje jinak, když je vylučován do mozku. V takovém případě má různé účinky na naše kognitivní, emocionální a sociální chování.

Další důkazy

V časopise Nature vyšel článek o různých studiích, které byly provedeny ve snaze pojmenovat roli oxytocinu v našem chování.

Studie se zaměřila na reakci myších samiček, které ještě nerodily, vůči mláďatům, která pištěla. Myší samičky zpočátku reagovaly na mláďata jen málo, nebo vůbec.

Když pak myším injekčně podali oxytocin, začaly reagovat jako matky. Zajímavé bylo, že před injekcí byly jejich mozkové neurony trochu rozházené a nesoustředěné.

Po injekci se neurony seskupily do profilu podle zaměření, jaké by nastalo u myšlenkového rozpoložení matky. Kromě toho si výzkumníci všimli, že oxytocin jako by snižoval počet určitých neuronů.

Když myši slyšely pištění, oxytocin ty zvuky zesiloval a dělal je důležitějšími. Vědci teoretizují, že by to mohlo souviset s tím, proč některé matky tvrdí, že dokážou rozeznat pláč svého dítěte od pláče jiných dětí.

Další studie zveřejněná v American Psychological Association zkoumala ženy v různých stupních těhotenství – v prvním trimestru, třetím trimestru a prvním měsíci po porodu.

Vědci zjistili, že ženy s vysokými hladinami oxytocinu v prvním trimestru si se svým dítětem vytvářely lepší pouta.

Ženy, které si udržely vysoké hladiny oxytocinu během těhotenství a také měsíc po porodu, si se svými dětmi vyvinuly bližší vztah.

Měly sklon zpívat jim zvláštní písně, používat osobnější, konkrétnější způsoby krmení či koupání svého dítěte apod.

Chápání oxytocinu a vývoje mozku

Celkové chápání toho, jak oxytocin ovlivňuje naše emocionální a sociální chování, je trochu složité.

V podstatě to vypadá tak, že když jste s nějakým jednotlivcem či skupinou jednotlivců a zažíváte vzájemnou interakci, která jako pozitivní zkušenost aktivuje vylučování oxytocinu do krve, pak budete ty jednotlivce považovat za bezpečné, důvěryhodné a vytvoříte si k nim náklonnost.

Naopak ty, kteří se od těch jednotlivců liší, budete vidět jako méně spolehlivé, nikoli bezpečné, a budete se mít více na pozoru. Jedná se o jednu z metod, na jejichž základě budujete svůj „kmen“ přátel a určujete, kdo je vaše rodina.

Navíc to může hrát roli ve vaší sociální paměti. Díky vylučování oxytocinu vaše paměť vnímá nějakou konkrétní událost příznivěji.

Co má tohle společné s objímáním vašeho dítěte a vývojem mozku?

Kvůli složité povaze tohoto hormonu ho vědci dále zkoumají. Důležité je však pochopit, že to, jak vnímáme přátele, rodinu a neznámé, a jak mezi sebou po emocionální stránce vzájemně komunikujeme, je rozhodujícím faktorem pro naši paměť a chování.

Platí to pro miminko, které si poprvé vytváří své chápání světa založené na tom, jak interpretuje chování těch, kteří jsou v jeho okolí.

Závěrečné úvahy o objetí a dětech

Zdá se, že věda se stále snaží najít vzorec toho, proč je objetí tak důležité a jak ho přijímá náš mozek ve vztahu k našemu vývoji.

Zdá se však, že většina rodičů tomu tak rozumí. Výsledky objímání miminka, dítěte, vašeho teenagera nebo partnera dokáže rozeznat většina z nás.

Všichni toužíme po pocitu bezpečí, důvěry, lásky a důležitosti. A prosté objetí pěstuje ty pocity v každém z nás. Navíc nemůžete někoho obejmout, aniž byste objetí sami nepřijali! To samo o sobě je úžasné!

Zdroj: powerofpositivity.com, Zpracovala: Vylectese.cz