Vzácná, a ne až tak známá vlastnost mědi – většina virů po kontaktu s ní odumírá

V dnešním moderním světě jsme často svědky toho, že stará známá pravda, na kterou se už trochu zapomnělo, se znovu dostává do povědomí, a mnozí se tváří, jako kdyby objevili převratnou novinku. Totéž platí ve světě medicíny.

Před několika tisíci lety ji starověcí Egypťané používali pro sterilizaci pitné vody. Starověcí Římané, Aztékové a Řekové ji zase používali při léčbě nemocí a pro další lékařské účely.

Mluvíme o mědi.

V periodické tabulce chemických prvků ji najdeme pod zkratkou Cu. Na první pohled nepříliš nápadný kov má jednu nápadnou vlastnost – dává sbohem většině bakterií a mikrobům!

Díky své přítomnosti a přímému kontaktu dokáže vyhubit většinu škodlivých bakterií. Z tohoto důvodu se dnes znovu začíná využívat v nemocnicích.

K přenosu infekce dochází převážně přímým kontaktem s infikovaným povrchem, který se nachází v našem bezprostředním okolí.

Mnoho povrchů, na kterých se usazují mikroby a bakterie, je vyrobeno z kovu anebo plastu. Stačí, když si vzpomenete na všechny tyče určené k držení v autobusech a tramvajích.

Mikroby se v hojném počtu nacházejí také na klikách od dveří, tlačítkách u výtahů anebo nejrůznějších rukojetích.

Obzvlášť to platí v případě nemocnic.

Profesor Bill Keevil, který působí jako mikrobiolog na univerzitě v Southamptonu, se ve svém výzkumu zabývá právě těmi vlastnostmi mědi, které se projevují usmrcením mikrobů, nebo přesněji patogenů, jak je nazývají vědci.

Vychází z údajů o počtu infekčních onemocnění v nemocničních zařízeních ve Spojených státech, přičemž nemocnice, které jsou vybaveny měděnými povrchy, porovnává s těmi, které jimi nejsou vybaveny.

„Z výsledků vychází, že přítomnost povrchů vyrobených z mědi a jejích slitin v nemocničních zařízeních se projevilo 58% snížením výskytu infekčních onemocnění.

To znamená, že tyto povrchy působí jako mimořádně účinná prevence proti šíření infekce.“

Profesor Keevil se svými kolegy zjistil, že měděné povrchy dokážou velmi rychle zničit několik druhů virů, jako třeba koronavirus 229E. Výsledky tohoto výzkumu byly zveřejněny v odborném vědeckém žurnálu mBio.

Obr. 1: Město Soul, Jižní Korea, 18. června 2015. Turisté právě vystoupili z metra a procházejí stanicí. Mají nasazené masky, které slouží k ochraně před virem MERS.

Asi málokdo ví, co si má představit pod názvem „koronavirus 229E“.

Pokud jste se však někdy léčili z běžného nachlazení anebo vážnějšího zápalu plic, znamená to, že jste s tímto virem přišli do kontaktu.

Mezi koronavirem 229E a patogenem, který stojí za vznikem virového respiračního onemocnění MERS a syndromu akutního respiračního selhání SARS, existuje přímá souvislost.

Profesor Keevil vysvětluje, že ionty mědi, tzn. molekuly s elektrickým nábojem, zabíjejí nebezpečné viry díky tomu, že ničí jejich genetický materiál.

K tomuto procesu dochází tak, že ionty mědi reagují s kyslíkem, čímž dochází ke změně v molekulách kyslíku. Tato změna se projeví v tom, že buňky viru nemají možnost dále mutovat.

„Ionty mědi se chovají tak, že do membrány virových buněk doslova vyvrtají díru, přes kterou proniknou do buňky a zničí její nukleovou kyselinu.

Za těchto podmínek je nulová šance, aby virus zmutoval do nějaké rezistentní mutace, a zároveň je tento proces nezvratný. Chemické prostředí se tak stane zcela sterilním.“

Profesor Keevil zároveň poznamenává, že už starověké civilizace velmi dobře věděly o těchto antiseptických účincích mědi.

Hlavní rozdíl oproti dnešní vědě bude asi v tom, že pravděpodobně neznaly přesný mechanismus, který je podstatou uvedených vlastností mědi.

Vědci z amerického Národního institutu zdraví na své webové stránce zveřejnili zajímavé články pojednávající o nejstarších dochovaných záznamech o používání mědi pro lékařské účely.

Obr. 2: Nástěnná malba z dob faraonů uvnitř královské hrobky ve městě Luxor, Egypt, listopad 2015. Starověcí Egypťané disponovali množstvím poznatků, mimo jiné o mědi a její schopnosti ničit mikroorganismy.

Podle dostupných informací nejstarší zmínka o použití mědi pro lékařské účely je zaznamenána v egyptské knize medicíny, jejíž původ sahá přibližně do roku 2000 před n. l.

Nalezneme v ní také popis, jak starověcí Egypťané používali měď pro sterilizaci ran anebo vody, díky čemuž se stala pitnou.

Profesor Keevil vyslovil domněnku, že o těchto vlastnostech mědi věděly i první generace stavebních inženýrů, kteří stáli při budování Spojených států amerických.

Svou představu odůvodňuje tím, že slitiny mědi, jakou je například bronz, se používaly jako stavební materiály při výstavbě budov staršího data.

Novější a modernější stavby jsou však jiné, protože stavitelé postupně upustili od používání mědi a jejích slitin jako stavebních materiálů. Hlavní důvod byl zřejmě ten, že ve srovnání s většinou jiných stavebních materiálů je měď dražší.

Profesor Keevil však tvrdí, že použití mědi jako stavebního materiálu by nemocnicím ušetřilo spoustu peněz, protože jejich výdaje na léčbu infekčních onemocnění, včetně výdajů na nákup léků, by se snížily.

A co je ještě důležitější – infekčními onemocněními by trpělo podstatně méně lidí.

Zdroj: realfarmacy.com, Zpracovala: Vylectese.cz