Co zaručí trvalý vztah? Sociologie tvrdí, že jsou to tyto 2 věci

Ve svém článku „Mistr lásky“ autorka Emily Smithová uvádí, že ze všech párů, které se vezmou, jen 3 z 10 zůstane ve zdravém a šťastném manželství.

Například v červenci, který je nejoblíbenější měsíc pro svatby, si své ano jen v Americe řekne přibližně 13 tisíc párů, čímž se zaváží k doživotnímu partnerství (pokud se časem nerozvedou).

Studium manželství

Sociologové poprvé začali studovat manželství jeho pozorováním v akci v 70. letech 20. století. Byla to reakce na tehdejší krizi, když se lidé rozváděli v tempu jako nikdy předtím.

Obávali se, jaké důsledky budou mít tyto rozvody na děti.

Proto se psychologové rozhodli rozhodit na manželské páry „vědecké sítě“. Přivedli je do svých laboratoří (nebo ambulancí), kde je pozorovali a snažili se zjistit, jaké jsou ingredience zdravého a trvalého vztahu.

Tým výzkumníků napojil páry na elektrody a pak se jich ptali na několik otázek o jejich vztahu, jak se partneři spolu seznámili, jaké měli hlavní konflikty a také se zajímali o jejich pozitivní myšlenky.

Během vyprávění testovaných párů elektrody zaznamenávaly jejich průtok krve, tlukot srdce a míru pocení.

Potom poslali výzkumníci páry domů. Znovu je kontaktovali o šest let později, aby zjistili, zda jsou stále spolu.

Z údajů, které získali, rozčlenili páry do dvou hlavních skupin:

1. mistři
2. pohromy

Mistři byli stále šťastně spolu i po 6 letech. Pohromy se buď rozešly nebo byly sice stále spolu, ale chronicky nešťastní.

Co má s tím vším společného psychologie?

Problém byl, že i „pohromy“ stále vykazovaly známky vzájemné fyzické přitažlivosti, ale ve stylu bojového nebo únikového módu.

To znamená, že biologické faktory v tom nebyly.

Sezení vedle svého partnera a vzájemná konverzace však byly pro ně traumatizující, jako kdyby čelily tygrovi.

„Existuje zvyk stavu mysli, který mají mistři,“ vysvětluje v interview jeden z výzkumníků. Je jím tohle: „Vyhledávají ve svém sociálním okolí věci, které mají rádi a za které rádi poděkují. Budují tuto kulturu respektu a vděčnosti velmi cíleně.

Pohromy, na straně druhé, vyhledávají ve svém sociálním okolí partnerovy chyby.“

Jasné signály

Vědci zjistili, že pohrdání je důvodem číslo 1, který trhá partnerské vztahy.

Lidem, kteří se zaměřují na kritizování druhých, unikne 50 % pozitivních věcí, které jejich partneři dělají. Mohou dokonce vytvořit i negativitu tam, kde žádná není!

Lidé, kteří nastavují svým partnerům studené rameno – čili je vědomě ignorují nebo reagují na ně minimálně – ničí své vztahy tím, že se jejich partner pak cítí zbytečný, neviditelný a bezcenný.

Lidé, kteří se ke svým partnerům chovají s despektem a neustále je kritizují, nedělají nic jiného než další škodu svému vztahu.

Laskavost je druhý nejdůležitější indikátor (spolu s emocionální stabilitou) spokojenosti a stability ve vztahu. Laskavost dělá to, že se každý z partnerů cítí, že je o něj postaráno, rozumí se mu čili jednoduše, že je milován.

Nejtěžší je praktikovat laskavost samozřejmě během hádky. Je to však ten nejdůležitější čas, kdy to je nutné dělat.

Pokud necháte pohrdání a agresivitu uniknout zpod kontroly během konfliktu, může to na vztahu nadělat nenapravitelnou škodu.

„Laskavost neznamená, že nebudeme vyjadřovat svůj hněv,“ vysvětluje Julie Gottmanová, „ale laskavost určuje to, jak si zvolíme vyjádřit svůj hněv.

Můžete po svém partnerovi házet nože. Nebo mu můžete vysvětlit, proč se zlobíte a cítíte se zraněně. To je ta milejší cesta.“

Když chtějí lidé praktikovat laskavost, myslí se tím především malé akty štědrosti, například vzájemné kupování si dárků nebo vzájemná masáž.

Toto jsou výborné příklady vstřícnosti, ale laskavost by měla být zabudována přímo do „páteře“ vztahu prostřednictvím toho, jak se k sobě navzájem partneři dennodenně chovají. A to bez ohledu na to, zda si dají někdy masáž nebo se obdaří čokoládou.

Další mocné strategie laskavosti se týkají sdílených požitků.

Jedním klasickým příkladem u vztahů, které končily pohromou, bylo, že nedokázaly navázat spojení při dobrých zprávách týkajících se toho druhého.

Když se například jeden z partnerů pochlubil povýšením v práci, druhý na to reagoval nezainteresovaně – podíval se na hodinky nebo ukončil konverzaci stručnou poznámkou typu: „Tak to je tedy hezké.“

Časem se začnou hromadit běžné stresy společného života, jako jsou děti, kariéra, přátelé a další rušivé vlivy, které potlačují čas na romantiku a intimní chvíle.

Tehdy začnou partneři vynakládat méně námahy na budování svého vztahu a nechávají drobné spory, aby ho postupně zničily.

U většiny sňatků míra uspokojení prudce klesá během prvních několika let společného života. Nicméně páry, které nejen spolu vydrží, ale žijí dlouhá léta šťastně, vždy vede vpřed duch laskavosti a štědrosti.

Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Vylectese.cz